Jak jsem tancil s dcerou Cervonenka

              Pracoval jsem v Karlovych Varech u Pozemnich staveb, mimo jine u zavodu, ktery soutezil o titul  nebo nejaky rad, melo to neco spolecneho se socialistickou praci. A ja se snazil taky. Par let se Stalincem,  buldozorem, s kterym jsem se podepsal na veky v Kralovych Varech. Na louce, kde jsme odpalovali nemecke rakety coby mladi kluci a pod loukou ve skale jsem se svym milovanym Stalincem trhal skalu aby mohl byt vybudevan bazen Termal. Bazen je to pekny a postaveny i moji zasluhou. Problem byl, ze se Stalincem se nedaly delat fusky. Proto jsem se rozhodl zmenit muj zivotni styl a presedlal jsem na Belorusa. To byl vynalez, radlice ve predu bagr vzadu. V te dobe vrchol techniky. Mel jsem penez jako sracek. Kazdy vecer v  Antlatiku, kde se schazeli karlovarsti Hogo-fogo. Sam pro sebe jsem si objednaval flasku Bohemie, nebo ruskyho sampusu. Vsichni zavisti koukali, divky z dobrych rodin se mi nabizely, byl jsem jeden z nich.  Na Hrebecny, kousek od Abertam v Krusnych horach bydleli odjakziva jen Nemci. V drsnych podminkach prezivali po staleti, vetsivou se zivili krajkarstvim. I kdyz Hrebecna lezi ve vysce nad tisic metru, spodni voda je vsude. Na loukach se zeme pohupavala, po kazdym kroku bylo videt jak silna, otuzila trava se vraci na puvodni misto. A pod tou travou, asi 40-50 cm meli Nemci udelane vodovody, sterk, pisek a ruzne kameni, jakesi podzemni potucky, kde kristalova voda tekla do kazde chaloupky. Tech chaloupek na stranich z Hrebecny k Abrtam moc nezbylo, bolsevici je srovnali se zemi. A v tech par co zbyly bydleli stare babky, Nemky, posledni z rodu, ktere tam zily po staleti. K temto domkum vzdalenych treba sto, dveste metru od silnice jim proudila nejcistejsi a nejdobrejsi voda, kterou jsem kdy pil. Proudila, uz neproudi. Komunisticti planovaci rozhodli, ze se zmodernizuje rozvod vody. Rozhodli protoze vetsinu chalup v Hrebecny vlastnili papalasi a jejich manzelky chtely vodu z kohoutku, kdyz nekdy prijela rodinka na par dni na hory se bavit, za sportem, nebo reditel se sekretarkou se kurvit.
Specialni technicka brigada vyrazila do hor. Ja, s mym zbrusu novym Belorusem a dva nakladaky znacky Bucegi, benzinove osmivalce.( Made in Romania) Jeden Bucegi jezdil pro lahvace a druhy specialnim forychtungem pretacel kilometry. Cim vic natocenych kilometru, tim vic jsme meli pro sebe benzinovych poukazek. Benzin byl drahy a muj Mercedes z roku 36 zblajznul az ctyricet litru na stovku. Nelituji, mel jsem ho rad a co bych mu nedopral. Zacali jsme po tydnu prochazek po okoli i trochu pracovat, prochazky v pracovni dobe na zdravem vzduchu s flaskou desitky v ruce me delaly dobre. Nekolikrat jsme dosli ke vzdalene chaloupce, kde stara nemecka babicka nas zvala do jeji chaloupky, kde nam nabidla caj a par susenek, nebo domaci kolac. Tihle posledni puvodni obyvatele neumeli slova cesky. Ale to vubec nevadilo. V kouzelne kuchynce bylo par fotografii, manzel, deti, pribuzni. Jen fotografie. Vzdycky si nemecka babicka utrela slzu kdyz oprasovala manzela, dceru, syna. A pokazdy nam je predstavovala jmenem. Mohla byt stara 80 az 90 let. A tam kde se narodila, v chaloupce kdy kdysi zili jeji nejdrazsi ji tekla cista voda, mistrne rozvedena ke kazde chaloupce lidmi, kteri horam rozumneli, tvrde pracovali a hlavne umeli premyslet.
Coz se neda ric o komunistickych projektantech a planovacich. Z nejvysiho mista nad Hrebecnou, odkud vedlo desitky starych vodovodu vsemi smery, jsme kopali ohromnou jamu na vodojem. Z vodojemu byly pokladany trubky az Na hrebecnou. Hlavni rozvod. Z hlavniho rozvodu si museli chatari platit vykop sami, nebo rucne vykopat. Mistr nadeniku me shanel fusky. Za vykopanou odbocku k chalupe bolsevickyho pohlavare jsem inkasoval 500 korun ceskoslovenskych, z toho jsem dal pajdu mistrovi. Mistr byla taky zajimava existence. Mlady, kolem 25 let, stranik, ozrala. Jednou jsme nasli v prikopu jeho tasku z vyplatama pro cigany, 25 tisic korun. Sto metru dal jsme nasli jeho. Taky v prikopu, totalne ozralyho. Stavil se v Abertamech na obed. Vedel jsem, ktera chalupa patrila Generalnimu rediteli Karlovarskych pozemnich staveb. Nejvetsimu blbci, ktereho jsem kdy potkal, silenymu komunistovi, soudruhu Ing. Jancarkovi. ( Zkoncil na ministerstvu) Jancarek pri svych studii v Moskve byl tak politicky aktivni, ze se dostaval do tech nejaktivnjsich rodin. A tak se jednou setkal s dcerou Cervonenka, kterou si vzal a ona presidlila do Varu. Jednou mi rika mistr ze Ninecka je na chalupe a buzeruje tam remeslniky, kteri jim zadarmo predelavali chalupu , podle imperialistickyho vzoru. Tahlo mu z huby a krkal rum. Jeste dodal, ze Ninecka by chtela neco odkopat pred barakem a dodal at se na ni vyseru, ze je gresle. Skocil jsem do Belorusa, Roubinek do Bucegiho a jeli jsme se podivat na reditelovu chalupu. Ninecka, kolem triceti, nas uvitala slovy vitam vas soudruzi, nacez Roubinek ji odpovedel to jako mluvite k nam? Damo? S Nineckou to skublo a na mne, soudruhu, mame to tady porad pred chalupou mokry, nedalo by se s tim neco delat? A co jako delat, v hlave se me honilo pet set korun ktery bych mel zinkasovat. Zadny rozdily, byli jsme si vsichni rovni. Jednou v Budvaru na zachode me oslovil Matej Rada, starej policajt z Karlovarsky kriminalky. Podarilo se mu sehnat pozemek na zahradku a potreboval by vykopat sklep. Ja mu rikam ze je to trestny. At si zaridi povoleni. Zaridil a ja mu jel vykopat
sklep. Karlovarska kriminalka dostala jeden z nejlepsich kusu volne zeme ve Varech v Rybarich na zahradky. Sklepu jsem tam vykopal deset. Co sklep, to pet stovek. Horsi bylo z nich dostat penize. Vestsina z nich chlastala od otevreni do zavreni v Budvaru, kde meli svuj stul, ale nechtel jsem se k nim znat. Jednou me jeden zrzavej , byl to psovod z kriminalky videl, ze mluvim s vycepakem a prisel mi dat mych pet set. Jeste ze to nikdo nevidel. Ninecka mi zacala vysvetlovat, jak bych mel odkopat husty travnik, potom navezt sterk. Pani, rikam ji, podivejte se kolem co skody nas socialisticky podnik nadelal. Vsechno je tady na vode, baziny, jak do toho rejpnu, navzdy se zmeni povrch kolem vaeho hnizdecka. Soudruhu, zkuste to, vim ze to dokazete. Tak jsem to zkusil. Za pul hodiny Belorus byl potopeny v bazine. Roubinek cihal, jestli nepojede nekdo z piskaru. Piskarum se rikalo brigade socialisticke prace,
Prevazeli pisek z Chebu na staveniste. Proc z Chebu nevim, vagony se daji vykladat i jinde. A obcas piskar s nalozenou tatrou jel vysypat pisek kam nemel, za par stovek samozrejme. Piskar me vytahl s lanem, podotknul ze Ninecka je pekna pica, kdyby me nevidel tak by vubec nezastavil. To uz byly ctyri hodiny, Roubinek ze to bali a jede do Varu tak at to zamknu a jedu s nim.
A ona zase soudruhu, zkuste to jeste jednou. Roubinek skocil do Bucegi, zarval ja se muzu na takovou praci vysrat a odjel, dva metry. Zapadl do baziny. Podarilo se mi ho radlici vytlacit. Pak odpalil jak Formule one, bahno litalo z kol a Bucegi mizelo v dali. Nabidla mi svacinu. Mela radost ze muzu snist vsechno sam, kdyz soudruh ridic odjel. Sedl jsem si na zaprazi, jedl jsem dva krajicky chleba s maslem a pruhlednym koleckem salamu. A pak jsem si dal nasup, dva krajicky ktere byly pro soudruha Roubinka.
A dival jsem se na spoust jakou jsme udelali kolem reditelovi chalupy , nikdy se to nepodari napravit. Znicili jsme stalety vodovodni system, ani z noveho vodovodu , na ktery jsem kopal ryhu, voda netekla. O tech par nemeckych babicek, ktere nam nabizely caj a domaci kolac se nikdo nestaral. Jeden z mala zlocinu na puvodnim obyvatelstvu o kterym se nemluvi, at uz to jen bylo zniceni
privodu ciste, kristalove vody..........
Lidi, kteri teto krajine rozumi tam neziji. Byli vyhnani. Bez nich tam nikdy nepotece voda, kterou jsem
rad na loukach u Hrebecny pil.Snedl jsem svacinu, v zaludku mi krucelo jeste vic, Ninecka donesla jednoho lahvace a dve sklenicky. Nalila me, nalila sobe a zbytek z lahve do sebe vrazila. Soudruhu, pta se. Pro kolik lidi je Belorus. Pro mne, pro jednoho. A nevesla bych se nekam. Jedine na blatnik. Moc mista vzadu nebylo, cast blatniku a z tech vykukovaly brzdovy kotouce. Mel jsem tam naradi na podlaze, kanistr na naftu, doma jsme topily v naftakach a pucvol. Pucvol byla oblibena, na ruce, na okno i vysmrkat se do ni dalo. Napechovala se tam a my vyrazili. Cestu jsem znal perfektne. Pred dlouhym tahlym kopcem jsem vzdy vyhodil kvalt a Berolus se ritil a zpomalil se az na rovince. Ale s Nineckou jsem vyhodil kvalt trochu drive a Belorus se stal neovladatelny. Rozhoupal se, par vterin predni predni kola ve vzduchu, pak zase na silnici. Ja byl zaprenej na brzde, neslo to zastavit, rusky vynalez mel jen mechanicke brzdy. Zadny posilovac, zadna hyraulika. Tu mel rusky grader, taky fungl novy, vypadal dobre. Pri ceste z Touzimi do Varu prestaly fungovat brzdy uplne. To byla jizda, stesti ze prudke klesani ze znenilo v prudke stoupani. Pak uz jsem zacouval do lesa, kde jsem znicil par smrcku. Ninenka zacala hystericky kricet, soudruhu, udelejte neco. Kurva nedelam? Brzdim. Zacala rvat jeste vic ze hori. Od rozpalenych brzdovych bubnu chytila pucvol, Ninecka se dusila a hasila ohen, vsechno se mi jevilo cerne. Mel jsem rande v Atlantiku s dcerou soudce od Karlovarskeho soudu. Bylo ji jen sestnact a ona tatovi lhala, ze jde bruslit. Brusle si nechavala dole v satne a pak si se mnou dala par vodek. Kdyby se to ten komunistickej soudce dozvedel, zabil by mne. Nejhorsi v techto kritickych vterinach, kdy zivot byl na vlasku bylo pomysleni, ze ja preziju a dcera Cervonenka neprezije a ja budu souzen ne za nehodu, ale za vlastizradu. Podarilo se mi obludu zabrzdit, Ninecka popaleny ruce, ocouzena a stastna me rika soudruhu, zvladl jste to. Stesti me potkalo zahlidl jsem v zrcatku autobus a Ninecky jsem se zbavil. Rikala mi, abych prisel na podnikovy ples Pozemnich staveb, ktery bude v Puppu. Ze se se mnou soudruh manzel vyrovna. V duchu jsem zajasal, vubec mi neslo o penize. V Puppu jsem vyrustal. Znam kazdy sal. Od nadherneho slavnostniho salu, pres Malou dvoranu, Bar Florentinu, sklipek, kuchyne a jine pristupove cesty kteryma jsme chodili na plesy balit zadarmo mlade studentky. Vyrazil jsem na ples. Sako, kravata, namazal jsem se indulonou. Hned u vchodu me poradatele nechteli pustit, ze je to jen pro cleny ROH. S odvolani na Ninecku se malem zacali klanet a ja vkrocil do sveta valciku. Nekolikrat se me snazili vystrnadit, ale rychle se rozkriklo ze mam nejaky mechtle pechtle s Nineckou a ja zacal vyuzivat hodnot ktere byly jen pro cleny ROH. Holky z kacelari me davaly kupony na pivo, ktere chutnalo za starych casu v Puppu dobre. Plzen v dobrem skle. Po peti pivech jsem se rozhlidl kde sedi Josef (reditel Jancarek), sedel se vsemi namestky a z jejich manzelkama, nebo kunkubinama. Zamiril jsem si to primo pres tanecni parket ke stolu cislo jedna a rikam Josef, nedluzis mi neco? Namestkove vyleteli, jeste stesti ze Ninecka zakrocila a rekla souruzi, pan soudruh Vanek byl mnou na ples pozvan, je to dobry pracovnik. Zacali jim blbum list oci z dulku. sal byl sokovany. Josef me pozval do Florentiny na sklenicku vodky. Sedli jsme si k baru. Barman Pista neveril svym ocim. Dve vodky. Jednu pro mne, jednu pro soudruha Vanka a jednu pro vas soudruhu barmane. Rikam ctyri, Josef doda dejte nam soudruhu celou lahev Stolicny. Po flasce se jen zakourilo a s Josefem schazim po nadhernym schodisti do slavostniho salu, uz jsem ji citil, sedela mi za krkem, orchestr zacal hrat neco co se podobalo fanfaram z Libuse a ja se sklebil na vsechny personalni namestky a vedouci osobnich odeleni a pri prvnim taktu jsem pozadal Josefa, jestli by me dovolil tancit ze soudruzkou jeho manzelkou a on svolil a to nemel delat.
Tocila se mi hlava a ji taky. Zacali jsme tancit, veprostred salu kde svetovy velikani koncertovali. Lehka konverzace. Jses spokojena v manzelstvi Ninecko? Co sex? A ona se jen smala jako pominuta, cim vic jsem vyzvidal co ma rada a jak to ma rada, tim vic se smala. Pozemni stavby koukali jak Vanek tanci z manzelkou generalniho reditele a dcerou Cervonenka. Pripadal jsem si jak na carskem plese, videl jsem kolem sebe ruske dustojniky se savlema. Klasa, ptam se Ninecky v kolika letech prisla o panenstvi, v patnacti. Zacala se mi motat hlava z valciku trochu vic. Zacal jsem domlouvat rande a pral jsem si at uz skonci hrat, tusil jsem ze se neco neobvykleho prihodi. V okamziku, kdy se ke mne zacala tisknout, to uz i cisnici s taci plnych piv koukali co se to deje, rekla, my Rusky mame tvrdy kozy, cejtis je? Nestacil jsem odpoved, bud uklouzla noha ji, nebo mne a zritili jsme se pri valciku ktery po blbych projevech o budovani socialismu zahajoval ples, na parkety. Hudba prestala hrat, me vyvedli a jiz jsem Ninecku nevidel.

Jirka Vanek
Sydney 17.5.02

 

PS: Tohle vse se stalo nekdy pred triceti lety, nejsem si jisty jestli prave jmeno
bylo Ninecka, Zinecka....