small bike 898

PRVNÍ PĚTILETKA SPLNĚNA - GARIK VYŠEL OFICIÁLNĚ!

UMĚLECKÉ ÚSILÍ BIG BANGU DOŠLO NAPLNĚNÍ

V sobotu 19. prosince jsme se společně MVH sešli s panem Houserem z pražského vydavatelství Gryf. Jednání v pražské restauraci "U staré pošty" v Opletalově ulici proběhlo hladce. Jeho hlavním cílem bylo slavnostní převzetí prvních 16 ks románu "Garik" hned v prvních dnech po jeho vytištění. Tak se též stalo. Podle sdělení p. Housera vyšel "Garik" v celkovém nákladu 400 ks. Ke dni 22.12.1998 bylo prodáno již 100 ks, takže vydavatelé snad neutrpí výraznou ztrátu a náklad se prodá do března, kdy bude román zřejmě stažen z prodeje.

Po prvních zkušenostech s knihou mám pouze obavy, zda Gryf nebude zavalen reklamacemi na rozpadávající se vazbu. Druhé vydání "Garika" působí křehčím dojmem i v přeneseném smyslu: jakoby se Dostálovým úvahám dařilo lépe v solidním ručním provedení velkým písmem psacího stroje na nejhorším dostupném papíru, ve vazbě pevně spojené provázkem. Též ohledně poděkování v úvodu románu zůstává ve vzduchu otázka, zda nebylo vhodnější vyřešit poděkování za realizaci druhého vydání "Garika" až po dohodě s autorem - hlavní však je, že sám DJ proti doplnění nic zásadního nemá.

Osobně považuji za vydařenou obálku, která je výrazná a parodujícím nádechem se hodí k textu. Velmi se mi líbí, že obálka je pestrá. Ze všeho nejvíc asi oceňuji graficky vydařenou reklamu na zadní straně obálky. Oznámení o románu jsem nabídl zatím Karlovarským novinám; podle sdělení pana Housera není vyloučeno, že recenze se objeví i v Ikarii.

Jelikož v poslední době se objevilo více děl umělců z Karlových Varů, není toto oznámení o zaslouženém úspěchu DJ jedinou zprávou v tomto sb. Gratuluji panu Dostálovi k publikaci románu a nakladatelství Gryf ke šťastné ruce při sestavování edičního plánu. -JM-

Obálka románu “Garik”, druhé vydání, nakladatelství Gryf

PLÁN PŘEKROČEN - SVITKY V MAGAZÍNU SFAF!

DVOJITÝ ÚSPĚCH DJ

Šťastný konec mělo i bojové úsilí na druhé frontě. Po zprávě o tom, že vydavatelství Polaris zastavilo českou variantu magazínu SFAF, jsem se vzdal naděje, že se uskuteční plánované znovuvydání "Svitků". O to příjemnější bylo mé překvapení, že magazín sice zanikl, ale v posledním čísle se "Svitky" ještě objevily. Je tedy zřejmé, že šlo o minuty. Přestože nápad pana Ertla, který z ničeho nic o prázdninách přepsal "Svitky" na normostrany a zaslal je do Polarisu, připadal původně mnohým z nás pošetilý, zapracoval ser v pravou chvíli na pravém místě. Stačil jeden telefonát s panem Svobodou a písařské oddělení sebraných spisů DJ urychleně přepsalo "Svitky" do počítače, a tak se po pěti letech dostává Dostálova práce zaslouženě i k široké čtenářské obci. -JM-

MVH ukazuje na starorolskou vysílačku (dříve rušičku) při plánu na její dobytí pro účely založení rozhlasové stanice Almužna. (foto a text: -JM-, projekt Garik)

SMALL BIKE A SCIENCE FICTION

Musím se přiznat, že se mi stále více líbí, jak se přispěvatelé sb poctivě snaží, aby jejich příspěvky byly alespoň trochu SF. Bez podlézání tvrdím, že majitel a šéfredaktor Míkovec je člověk na svém místě. Jeho protěžování fantastiky v listě je správné, protože dává small biku náplň a smysl. Každý časopis (nebo dvě okopírované A3) je zaměřený na určitý okruh čtenářů: "Rybář" pro rybáře, "Včelař" pro včelaře, "Bravo Girl" pro pubescentky. My můžeme říci, že sb je časopis pro lidi zajímající se o SF, i když je v něm nemálo článků non-fiction, které mu ovšem velmi sluší. Oceňuji, že sb je převážně publicistický a nesnaží se stát plátkem pro začínající literáty. Nemám nic proti začínajícím literátům, ale raději jejich díla nečtu.

Usoudil jsem, že nikdo ze spolupracovníků tohoto listu není fanatickým fanouškem science fiction (FFSF), což je dobře, protože nehrozí, že by se sb stal klasickým fanzinem, který je sice tvořen s obrovským nadšením, ale výsledek je sporný. Prostě určitý odstup příspěvkům prospívá. Celkem chápu "rostoucí skepsi" pana Čiháka "k tomuto úzce vymezenému oboru". Někdy mám při návštěvě knihkupectví stejné pocity. (Svůj vztah k SF vyjádřím ve zvláštním článku). Zajímalo by mě, jaký názor na fantastiku mají ostatní spolupracovníci sb. -DJ-

SLÁVA KOREKTOROVI

ZE ŽIVOTA REDAKCE

I když si nepořizuji kopie svých příspěvků, nemohl jsem si nevšimnou drobných změn ve svých textech. Nejprve mne zaplavila vlna spravedlivého rozhořčení. Kdo se odvážil vztáhnout ruku na mé dílo?! Potom jsem se naštěstí vzpamatoval. Obsah nebyl nijak překroucen a slova do sebe dokonce lépe zapadala. Byla to samozřejmě práce šéfredaktora, cenzora a korektora v jedné osobě, pana Míkovce. Tuto službu čtenářům a autorům velmi oceňuji. Mohu se nyní více soustředit na vlastní sdělení a ne na jeho formu. Zkrátka, když sloh nebude v pořádku, zasáhne Míkovec a udělá to rád. -DJ-

Kdo koriguje korektora?

FILOZOFIE

Pochvalných zmínek pana Dostála, který si svůj redaktorský díl odpracoval v dobách Big Bangu a Small Bangu, si velmi vážím. Je pravda, že většinu příspěvků alespoň dvakrát přečtu a snažím se opravit gramatické chyby, někdy i doplnit myšlenku, kterou autor vynechal v logickém řetězu svého textu. Hlavním problémem jsou však mé vlastní texty, které po sobě nejsem schopen číst na obrazovce, ale až na papíru. Proto až po vytištění s hrůzou objevuji zdvojená slova i věty, nesmyslné zlomy v textu, překlepy a chyby. Kdo někdy tiskl na osmijehličkové tiskárně, ví, že uvažovat o novém vytisknutí stránky je naprosto nerealistické. -JM-

Kazeta ve schránce

KARLOVARSKÁ HUDBA I

Petr Míkovec: KV ROADS, demokazeta, 1998

Jednoho dne jsem z poštovní schránky vylovil magnetofonovou kazetu. Bez obalu, bez popisu. S hrůzou jsem si začal vybavovat, co jsem kdy kde řekl, čím mne kdo může vydírat. Při prvním poslechu se ozvaly temné tóny, zřejmě od Lynchova dvorního skladatele Baladamentiho. Zákonitě se mě zmocnila úzkost, protože ani největší poctivec jako já si nikdy nemůže být jist, co kdy bude sestříháno proti němu. Vybavily se mi scény z Lynchovy "Lost Highway", kde hlavní hrdina pravidelně nalézá na schodech svého domu videokazety, na které někdo cizí nahrává, co se děje uvnitř domu - například hlavního hrdinu s manželkou ve spánku. Po několika dalších písních jsem začal poznávat charakteristické rytmické struktury, a když jsem uslyšel cimrmanovský sampl, byl jsem doma (myšleno i obrazně). Míkovec! Posléze se našel obal od kazety (kupodivu ne ve schránce, nýbrž o patro výš u balkonu) a poté i dopis, prozaicky vysvětlující, že autorem nahrávky je skutečně nejmladší z rodu M-ů.

I v případě P. Míkovcovy kazety platí, že první dojem bývá nejvýstižnější. Většina P. Míkovcových písní představuje soundtrack k nějakému dosud nenahranému filmu. Filmu na povrch klidnému, ale s těžko odhadnutelnými spodními víry. (red. pozn. sb pro budoucí literární historiky: při překladu ze sanskrtu se ukázala jako možná i varianta, že autor měl na mysli "těžko odhadnutelné spodní výry"). Většina písní plyne v klidném tempu, vypodloženém ale rychle pulsujícími bicími. Z Míkovcovy kvalitně nahrané kazety nečiší až takový chlad jako z hudebních kompozic některých jiných karlovarských svépomocných hudebníků. Míkovec si na nic nehraje, nechce skládat nové Tubullar Bells. Nesnaží se ukázat, kolik desítek tónů dokáže zahrát za jedinou sekundu. Jeho skladby se dobře poslouchají doma, v autě i na úřadě. Lze se do nich zaposlouchat, ale dobře se hodí i jako zvuková kulisa.

I když vím, že jde o citlivou otázku, dovolím si dvě kritické výtky. První je technická - na koncích obou stran kazety jsou příliš dlouhá prázdná místa. Druhá je věcná a je adresována pánům P. Míkovcům stejně jako Syslům či Valečkům: proč takové pohrdání vokálem? Vždyť i ten (implicitně již zmíněný) Oldfield v jedné písni Tubullar Bells aspoň sám chrčel a v jiné písni několikrát promluvil. P. Míkovec tuto výtku alespoň částečně překonává nasamplovanými úryvky monologů (opět: filmových). Ale zde dosahuje výsledků podle mého názoru dosti rozdílných. Na jedné straně úryvky "Radio Tirana" a "Polovina lidí chodí bosa", byť samy o sobě dobré, působí rušivě. Na druhé straně je gradující skladba "Hvězdička znamená úspěch", kde samply výborně jdou do rytmu.

Souhrnem: demonahrávka P. Míkovce překonala má vysoká očekávání. Teď už zbývá jen to opepřit hlasem nějaké vhodné zpěvačky, a nový Oldfield (spíše tedy Newfield) je na světě. -MČ-

Dvě CD v obálce

KARLOVARSKÁ HUDBA II

Zdeněk Sysel: Přerod / Rebirth, 1998, hudební CD

V listopadu obdržela redakce sb obálku se dvěma CD. Obě nesou hudbu pana Sysla. "Přerod" je sice novější , avšak úvodní titulní téměř čtvrthodinový kus znají příznivci karlovarských skladatelů již delší dobu. Na CD se s ním setkáváme v pečlivém aranžmá a s připsanou flétnovou melodickou linkou a novými disharmonickými (téměř laibachovskými) údery do varhan. U první ze šesti skladeb stojí za to zdržet se déle. Nejen proto , že se mi z celého alba líbí nejvíce. Dovolil bych si říci, že se jedná o vzorovou skladbu určité (mojí) generace karlovarských domácích hudebníků, byť neznám jinou kompozici, která by dosáhla kvalit Syslova "Přerodu". Tvrdý základ s basou a bicími, molové tóny melodických nástrojů ovlivněné vážnou hudbou a jazzem. Blíže zařadit Syslovu hudbu nedokážu; melodie plynou nevázaně bez jednoduchého rámce. Většinou konvenční jsou přitom nástroje, kdy se autor drží klasických zvuků a nepouští se do experimentů s industriálním hlukem. Těžko se hledá jakýkoliv obecně známý interpret podobné hudby, a přitom mi Syslovy skladby připadají přirozené a dobře pochopitelné. O důvod víc, proč lituji, že bydlím mimo dosah vysílače Rádio 1. Zajímalo by mě, jak by ZS uspěl třeba v hitparádě domácích hudebníků Rockový šlahoun. -JM-

Profesionálové proti profesionálům

KDO JE NEJLEPŠÍ DETEKTIV?

Již dříve jsem se ve sb zmínil o své náklonnosti k seriálu "Profesionálové". Musím se ovšem přiznat, že mne již delší dobu znepokojuje, jak by Profíci dopadli ve srovnání s jinou sehranou britskou dvojkou, slovensky dabovaným "Dempseym a Makepeaceovou." Nepletu-li se, oba páry obstály ve všech epizodách na jedničku, byť často zasahovaly až na poslední chvíli, když už terorista mačkal spoušť u hlavy oběti, když už se bomba pod obchodním domem chystala vybuchnout, atd.

Zajímalo by mě, jak by to dopadlo, kdyby tyto dva konkurenční týmy stály proti sobě, každý na jedné straně barikády, podobně jako proti sobě kdysi stáli mušketýři v pokračováních Dumasova románu. Síly jsou na první pohled vyrovnané. Podobně jako Bodie s Doylem jsou z podporováni-nepodporováni pijákem whisky Cowleym, D&M nad sebou mají nerudného Spikingse. V obou seriálech jsou jednotlivé zápletky šité narychlo a epizody prakticky nenavazují. V obou seriálech jsou nově se objevivší vedlejší postavy policistů nemilosrdně zastřeleny ještě v témže díle. Dempsey s Makepeaceovou po stránce fyzické, psychické, vzdělanostní, co do počtu odebíraných časopisů a schopnosti plést na pletacím stroji nijak výrazně nezaostávají za mými oblíbenci, Makepeaceová možná dokonce v lecčems překonává Bodieho.

Červíček ale stále hlodá - nejlepší může být jen jeden pár. Proto se přece po mistrovství Evropy pořádá mistrovství světa, a po něm zase starorolské přebory, a tak dále. Bylo by divné, kdyby se v tak malém městě jako je Londýn nikdy neprotly osudy šikovné policistky a CI5. A co takhle Brabcův major Zeman, dokázal by vyzrát na Vašutova soukromého detektiva Martina Tomsu (zde opravdu tápu, protože toho druhého znám bohužel jen z vyprávění, ale prý je to bedna). A co německý seriálový inspektor Derrik? Dočetl jsem se, že má objasněnost případů snad 97%. Jak by obstál třeba proti americkým seriálovým inspektorům Columbovi a Kojakovi s jejich 100% (dohromady 200%)? A co teprve Perry Mason, který si i mezi úplnými grázly dokáže neomylně vybrat nevinného klienta? Jak ten by obstál třeba proti Perrymu Míkovcovi? Dobrá, to všechno si ještě dokážu představit, ale nemáte tušení, jak by dopadl souboj superpolicisty J. Spartana (S. Stallone) se supervojákem Rambem (S. Stallone), kteří ani jeden neprohrávají? Omluvte tyto hlubokomyslné scifistické otázky, které odebírají nezanedbatelnou část mé dospělé energie. Zadělal jsem si na ně již v raně dětském věku otázkami typu, zda dokáže protipancéřová střela prorazit neprůstřelný pancíř. -MČ-

Tirage: small bike sestavuje a distribuuje Jaroslav Míkovec, Stará Role, Big Bang. Tiskne se stále ještě na Star LC-10. Služební snímák Primax Colorado Direct. Služební kolo Steiger (po intenzivním zimním nasazení bez údržby už dost vrže).

Elen systému BillBoard.cz - reklama na Internetu zdarma