small bike 598

HEKTICKÝ PODZIM

Příjemný letošní srpen, kdy svítilo téměř celý měsíc slunce, nebylo moc práce a vůbec to celkem ušlo, je pryč. Většina občanů zoufale vrhá energii do splnění co nejvíce životních záměrů na letošní rok. Hlavní kulturní událostí října je bezpochyby dlouho očekávané vydání obnoveného revue NaDně. Více na toto téma níže. Zásluhou pana Ertla a pracovním nasazením nakladatelství Almužna se přiblížily okamžiky, kdy by mělo pražské nakladatelství Gryf vydat román DJ "Garik" (snad ještě do vánoc) a kdy by v magazínu SFaF měl Polaris vydat Svitky. Na příspěvky do sb jsem ze všech uvedených důvodů s chladnou hlavou vyčkal trochu delší dobu, a vyplatilo se to. Ne každému se totiž poštěstilo oslabit své tělo do té míry, že podlehlo zánětu slepého střeva, a přineslo tak svému uživateli třítýdenní pracovní neschopnost, jak jsem to dokázal já. Přispěvatelé se tentokrát soustředili hlavně na osobní záležitosti, a proto v dnešním čísle je silně zastoupena listárna, méně pak recenze a jiná publicistika. Závěrem bych rád vyjádřil přesvědčení, že až skončí podzim, tak bude zima. -JM-

Přírodopisná hlídka

Na podzim padá z listnatých stromů na zem listí. -JM-

EMANCIPACE!

REDAKČNÍ ZÁVAZEK - SMALL BIKE SE ROZCHÁZÍ S MICROSOFTEM

Na konci přípravy tohoto sb5 mi bezdůvodně spadl "Microsoft Word" tak, že po znovuotevření jsou obrázky v pekle. Nepřekvapilo by mě, pokud by se to stalo za použití záložního souboru, neboť zálohování má "Microsoft Word" bohužel jen pro formu, ve skutečnosti tato zcela základní funkce nefunguje. (To není prázdné prohlášení: když jsme v práci, byť se zpožděním, podlehli davovému šílenství a přešli jsme též na "Microsoft Word", trénoval jsem téměř hodinu školitele přes MSW na téma zálohování souborů. Závěr byl prostý: nefunguje to.) Obrázky zmizely však i z manuálně uloženého souboru. Po stejných problémech v minulosti a po neustálých chybách při práci s grafickými objekty se míra mé trpělivosti definitivně naplnila. Slavnostně slibuji před svými druhy, že už žádný sb nebude vytvořen v "Microsoft Wordu". Provedl jsem nedávno prozíravě mírné vylepšení svého počítače, a tak na něm mohu provozovat profesionální grafický program "Corel" (česky "Karel"). Změna nebude lehká ani rychlá, protože "Karel" neumím vůbec ovládat a nerad se nové programy učím, a už vůbec ne programy profesionální. Ale než tohle, to se radši budu namáhat. V tomto čísle se s obrázky nemíním znovu piplat a uvádím je v provizorní podobě. -JM-

Editoři všech zemí, neklesejte na mysli! (redakce)

LISTÁRNA

Pohled profesionála

Děkuji p. šéfredaktorovi za obětavé doručení small biku až do Prahy-Kačerova. V čísle 1 mne zaujal editorský kodex. Domnívám se, že ediční diktátorství je v žurnalistice jediný možný přístup, přispěvatelé i čtenáři jsou vesměs lůza a nemá cenu se jejich názory a protesty příliš zabývat, leda by byl za to člověk placený. V čísle 2 mě upoutala recenze p. Čiháka a zajímalo by mne, zda a kde je možné si dílo p. Dostála objednat. V čísle 3 mě přiměla k zamyšlení odpověď p. Ertla v anketě Karlovarských novin. Zdá se mi, že znát všech Třicet případů majora Zemana je velmi obtížný výkon. Kontrolní otázka, jestli p. Ertl nekecá: o jaké Jiráskově hře mluví profesor Braun a ve kterém díle? V čísle 4 mě hluboce oslovila výzva p. Čiháka k diskusi o 80. letech. Pro mne znamenají: rychlé střídání sovětských generálních tajemníků a nebývalý rozkvět politických vtipů, slavné vítězství na hokejovém mistrovství světa v Praze (5:3 nad Kanadou), neopakovatelný pocit mrtvého a neplynoucího času, tajemné zákazy vystupování populárních interpretů (p. Jaromír Nohavica) mého oblíbeného žánru, céčka, noční obavy z náhlého napadení jadernými zbraněmi (považuji za zajímavé, že můj mladší 17-letý bratr mi nedávno v diskusi sdělil, že prožíval obdobné obavy v roce 1991, ale šlo o rakety středního doletu p. Saddáma Husajna), gumoví medvídci jako nedostatková komodita + dlouho uchovávaný zážitek z ochutnání tzv. Luft-čokolády. V úctě Tomáš Němeček, Kačerov.

sb: Krásná slova pana Němečka vehnala redakci slzy do očí. TN je navíc kovaným novinářským profesionálem, který si jinak za psaní nechává platit a tento hazardní způsob obživy mu již několik let vychází. Věřím, že všichni ti reptalové, kteří jsou pořád nespokojení s redakční politikou sb, se konečně chytí za nos. K ostatním bodům dopisu by se patřilo ještě uvést, že v osobním dopise redakci ser naznačil, že jeho názor na majora Zemana uvedly Karlovarské noviny zavádějícím způsobem. Fenomény, které TN uvádí jako charakteristické pro 80. léta, si též vybavuji, s výjimkou "Luft-čokolády" - tuto drogu neznám, jedná se zřejmě o nějakou slezskou specialitu. Pro mě tuto dekádu reprezentuje nástup prvních osmibitových počítačů a pozvolné uvolňování poměrů, pod nímž si představím hlavně demokazety punk-rockových skupin Hrdinové nové fronty a Visací zámek.

Fonetické texty ZS

Jak jsem již na stránkách sb3 k vlastnímu úžasu zjistil, jsem skutečně, jak se pan Míkovec snažil naznačit, spíše hudebníkem, nežli spisovatelem. Proto nechť můj první příspěvek v sb je zároveň mým posledním, alespoň do doby, než mě napadne další dobrý text. (Takže spíše jedním z mých posledních.) Jen pro vysvětlenou bych uvedl, což se šéfredaktorovi ani při jeho dobré vůli nepodařilo objevit, že "Nejlepší univerzální proslov" je určen všem Vašim hostům a posluchačům nezáležejíc na jejich jazyku. Proto důraz byl jednoznačně kladen na stránku zvukomalebnou - kterou čtenáři ocenili - i tak trochu na úkor stránky obsahové, což mohl vnímavější čtenář zaznamenat. Z mých zkušeností dnes již vím, že je lepší, když publikum dokonce česky nerozumí vůbec. Cílem jediného univerzálního proslovu, který znám, bylo našeho hosta úplně získat pro svou bezpochyby dobrou věc. V případě zájmu o užití tohoto proslovu jsem ochoten jej za symbolickou cenu poskytnout každému dobře artikulujícímu hostiteli. Přidám i dobrou radu k sebejistému přednesu. V těchto dnech, po probdělé noci z přečtených anonymních ohlasů na můj "Nejlepší univerzální proslov" zvažuji, zda raději nebudu pokračovat na svém již třetím hudebním albu, pracovně nazvaném "Legenda 1999". V téměř bezmezné úctě Zdeněk Sysel.

sb: Děkuji panu Syslovi za slušný, řádně ofrankovaný dopis (byť zaslaný na neaktuální adresu, aktuální je Hlávkova 711 a dále pak samozřejmě obligátní 360 17 St. Role). Omlouvám se za poněkud nedbalou redakční práci s "projevem", která zavdala příčinu k dopisu ZS; vysvětlivka týkající se uměleckého záměru je u "projevu" opravdu užitečná a byla již k rukopisu připojena. Osobně se mi však projev líbil nejen zvukově, ale právě též po obsahové stránce. Rád bych pana Sysla vyzval, aby rozhodně v přispívání do sb neustával, ba naopak. Poslední dobou je příspěvků málo a nemám dokonce ani co vyřazovat a škrtat. O kvalitách Syslovy tvorby svědčí například to, že v poslední větě dopisu před pozdravem je obsažena varianta mého oblíbeného mluvnického žertovného příkladu, a sice přívlastek volný, který by vypuštěním čárky a změnou na přívlastek těsný změnil smysl celé věty. Dále bych si rád objednal CD pana Sysla, protože první album mě zaujalo, ale musel jsem ho bohužel vrátit.

Polemika DJ - kahra

Následující "Vzkaz pro DJ" od kahry je ostrou reakcí na ostrý dopis DJ otištěný v sb3. Obstát v diskusi s ostříleným a stále slavnějším DJ není vůbec lehké, takže posuďte sami.

Potěšilo mne, že jste si všiml, že psaní není výhradně mužská záležitost. Ještě více to, že účast ženy nepovažujete za degradaci časopisu. Ale opravdu by mě zajímalo, proč bych měla vystupovat jako muž, jaký by to splnilo účel a hlavně - jaký je rozdíl mezi psaním "ženským" a "mužským"? Nepopírám, že užívání mužského rodu je pohodlnější. Ale ráda bych touto cestou pana DJ požádala, aby nezaměňoval schopnost a umění psát za otázku zcela jinou. Pak se divte feministkám... PS: Ano, jeden velký rozdíl tu je. Ve sci-fi obzvlášť patrný. Muž potká mimozemšťana a přemýšlí, jak ho zavraždit. Žena potká mimozemšťana a, abych citovala svou oblíbenou spisovatelku, "přemýšlí, jak ho dostat do postele...". Co je lidštější, asi nevyřešíme. -kahra-

DVĚ ČERNÉ OBÁLKY

Časopisy na redakčním stole

NADNĚ Č. 1

Z oznámení kahry, které by mělo poletovat někde v okolí tohoto článku, jste se dozvěděli o obnově časopisu NaDně. Z oznámení se však nedozvíte, že NaDně je dalším pečlivým grafickým artefaktem z produkce MVH na stroji AMIGA 1200, a to včetně barevné obálky a hřbetu z černé plasticaty. Za nedostatek však považuji nepřehlednost některých pasáží, kde nejsou zřejmé hranice mezi jednotlivými příspěvky. Za úvahu by též stálo rozdělení časopisu do rubrik povídky, recenze, reportáže, básně atd. S potěšením jsem do obrozeného ND připravil recenzi jedné povídkové sbírky; NaDně dále naleznete i několik mých příspěvků z let 1995 a 1996, které jsem psal pro časopis Křik. Pan Hradílek totiž rafinovaně získával příspěvky do Křiku ještě dlouho po jeho zániku. (Za zvláštní zmínku stojí určitě metoda, kdy MVH dodané články zpracovával do podoby, v jaké měly údajně vyjít, a pokusný výtisk jedné předmětné stránky pak autorům předváděl na důkaz existence Křiku!) Obzvláště bych rád upozornil na počítačovou rubriku NaDně, která se vydařila: věřím, že redakce zajistí podobně příjemné čtení i příště. NaDně č. 2 má vyjít ještě letos a chystám se tam opět přispět, neboť v prvním čísle se o mé osobě referuje kladně, dokonce i s několika komplimenty.

PAVR Č. 2

Překvapením pro mě byl časopis Pavr, s jehož druhým číslem jsem měl možnost se seznámit. Pavr č. 2 je většinou černý (někdy až příliš - za šťastné řešení nepovažuji černé písmo na černém pozadí), má tvrdší lesklé desky a vůbec je vidět, že na kopírování vydavatelé nešetřili. Kdo je oním vydavatelem, však nevím, neboť tiráž bohužel moc informací neposkytuje a dokonce i články jsou anonymní (na jedné fotografii jsem poznal pouze pana Štěbetáka, příp. osobu, která mu je velmi podobná). Při pohledu na krásnou originální grafiku Pavru mě napadá, že srovnatelných výsledků zřejmě v sb na redakčním "Microsoft Word" nedocílím; připravuji sice přechod na pokročilejší DTP software, nikoliv však na jinou služební tiskárnu. Největší obsahovou devízou Pavru č. 2 je reportáž ze zahraničí s bohatým fotografickým doprovodem. Tento svěží závan syrové reality přesahuje obvyklý rámec amatérských časopisů, které povětšinou fungují na principu "budeme se navzájem fotografovat". Z obsahového hlediska snad stojí za zmínku ještě úvaha s názvem "Anatomie MK", kde se pisatel razantně zamýšlí nad sociologií rozvoje počítačů. Dočteme se, že počítače způsobí proměnu náboženství; autor svou tezi bohužel ilustroval nesouvisející analogií mezi revolverem v době divokého západu a mobilním telefonem. Velmi odvážné je též tvrzení, že informační technologie (ať už to znamená cokoliv) přinese moc úzké globální elitě schopné domluvit se s umělou inteligencí. Osobně se k této myšlence stavím skepticky, neboť jednak nevěřím, že umělá inteligence bude mít sama o sobě moc, a zejména pak pochybuji o tom, že nové technologie přinášejí největší moc přímo expertům, kteří s nimi dovedou pracovat. Řekl bych, že ve všech dobách nejvíce prosperuje určitý typ lidí, jehož charakteristika se historicky výrazně nemění - mám za to, že jen zřídka drží ve svých rukou moc školení specializovaní experti. Umělecky je tato tématika v obecné rovině zpracována vyčerpávajícím způsobem v mém nejoblíbenějším filmu "Rozpuštěný a vypuštěný", zejména viz nesmrtelnou postavu inspektora Trachty. -JM-

NaDně 1 zdobí ilustrace Radima Dudy. Toto je jedna z nich.

Tento článek kahry je historicky první reklamou v sb. Časopis NaDně mohu vřele všem grafomanům doporučit. JM

JEŠTĚ JEDNOU REÁLNÝ KOUTEK

ANEB

UŽ TOHO BYLO K TOMU JEŽÍŠKU DOST

sb: Vzhledem k dobrému ohlasu na "reálný koutek" v sb4 přináším dnes ještě doplněk, a sice druhý a poslední dopis ve stejné věci. Kvalitou se dopisu v sb4 nemůže ani zdaleka rovnat, neboli "nemůže se mu postavit ani ke kotníkům". Jedná se o poslední dokument, který je k dispozici, a i při vědomí nižší kvality druhého dílu věřím, že skalní příznivci ho přijmou alespoň ze sběratelského zájmu. Jeden z členů této skupiny literárních fajnšmekrů, pan Čihák, redakci napsal, že s manželkou diskutovali o dalším vývoji sporu, a ptá se, kdo ve sporu žaloval a jak to dopadlo. Nejprve bych Čihákovým rád poděkoval za projevený zájem a za dotazy; redakce zájem čtenářů vždy oceňuje a na dotazy s potěšením odpoví. Průběh kauzy nebyl však nijak dramatický: s věcí se na mého kolegu obrátil dotyčný pan P. a předal mu oba dopisy s tím, že by se mělo něco proti sousedům podniknout. Můj kolega si dopisy přečetl a při druhé schůzce panu P. řekl, ať se na to vykašle, čímž kauza skončila.

Pane P.! V Ostrově dne 4.6.1985

Tak jste se zase vyhulákal a vyřval. Co? To se Vám zase ulevilo, že jste mohl na někoho řvát. Ale nemyslete si, že jste shodil mého muže. Naopak. Lidi co to slyšeli, říkali, že to řeknou na schůzi, a aby Vás prý zavolali na NV. ne nás, jak nám stále vyhrožujete. My se totiž ničeho nedopouštíme. Alespoň bychom si to tam vysvětlili, možná i v klidu. A oni by nás rozsoudili sami. Jinak pokud se vztekáte kvůli těm kamenům, tak ty jste tam pokud já vím navezli Vy, aby jste si tam mohli udělat cestu. To jste už zapoměl? Takže buďte rád, že těch 40 koleček co muž vyvezl, nenavezl Vám a nebo Vás nezavolal na NV. Jak Vy rád každému slibujete. Jste už pro smích všem okolo. A dále. Já osobně jsem Vás jednou viděla, ještě když jsme tu louku sekali, jak stojíte na hromadě škváry a vehementně házíte kusy škváry daleko do louky. A to je zase na NV. Že Vám není hanba. Děláte ostudu celé rodině. Po té scéně s mužem, se lidé moc dobře o Vás nevyjadřovali. Já se to ani neodvážím napsat. Ale Vám by to asi ani nevadilo. Jste zvláštní člověk. A ještě poslední věc. Nedivte se až Vám posekáme jednoho krásného dne louku před barákem. Nebudete moci říci ani slovo, protože s touto novou módou přišel Bohouš. Jak tak sleduji, Vy dva jste se dlouho hledali, ale přece jste se našli. Takže pokud chcete mít klid od nás, tak nechte na pokoji nejprve Vy nás. A ty vojenské louky nechte na pokoji, nebo budete upozorněn jinak. Já to mám smluvené už dávno, ale protože to sekal Pepík, tak jsem mu to nechala. Je to poslední upozornění a varování, nejenom ode mne, ale i od muže. Ono se stále nedá všechno přehlížet. A hlavně vydržet. A ať po letech nemusíme plivat na zem jako dnes lidé, kteří Vás znají déle. [podpis]

Z redakčních reproduktorů

Do našeho služebního walkmanu zalétla demo kazeta s nepochopitelným názvem “Kvroads” od pana Petra Míkovce. Na první poslech mě zaujal utáhnutej sound. Chvílemi mne překvapovala falešnost tónů a uvažoval jsem o přehnaném uměleckém záměru. Ale originalita opřená o kvalitní drum‘n‘bass mě přesvědčila. Skutečně se jedná o velmi podařený, a pokud mi čtenáři dovolí, o úplně nejlepší hudební počin za období 1996 – 98. –MVH-

TISKOVÁ OPRAVA

Rád bych se omluvil za omyl, který mne přivedl k napsání výše uvedených řádek. V technickém deníku ke služebnímu walkmanu Panasonic s ev. č. 001/93 jsem narazil na poslední zápis z roku 1993. Z profesionálně tisknuté publikace s výmluvným názvem “User manual” jsem se dočetl, že se jedná o naprosto neomluvitelně nevhodnou prodlevu v servisním zaopatření elektrického zařízení, která způsobila nepravidelnou rychlost posuvu pásky. Při testu demo kazety v jiném přehrávacím zařízení jsem docílil podstatně odlišných poslechových výsledků. Toto faux pas jen potvrzuje, že se jedná o skutečně nejlepší hudební počin let 1996 – 98, alespoň co já si myslím. -MVH-

Nerecenzovatelní

AKTA X FILES

Pan Čihák zorganizoval návštěvu filmu “Akta X” (mám pocit, že mu ještě dlužím za lístek). Ze seriálu jsem neviděl ani jeden díl, ale film se mi líbil, byť mě cestou z kina na tuhnické lávce přepadl pocit neskutečnosti, že někdo točí takový film, aby mi ho zde v zavlhlém kině Čas (Time) promítl. Při přípravě recenze jsem si pro zajímavost všímal, jak o filmu píšou jiní. Moje zvědavost ještě vzrostla, když jsem viděl bezradnost, jakou “Akta X” způsobila Ikarii. Ta přinesla trapný článek londýnského zpravodaje ČT Kytky (Flower), který je mi krajně nesympatický. Dvoustránkové povídání o rodinných záležitostech herců obou hlavních postav by se hodilo nanejvýš do – zde si dosaďte časopis, který je typický tím, že tiskne jen drby – nikoliv však do Ikarie, která o sobě tvrdí, že je jediným fungujícím literárním magazínem. Stejně tak příspěvek v oddílu recenzí se omezil na podivné výkřiky o tom, jak se jmenoval zvukař, kdo koho nemá rád a kolik to stálo. Ze studijních důvodů jsem si v době nemoci koupil Rock a pop. Jako obvykle mě nejvíce zaujala tiráž, kde jsem zjistil, že vydávání dotuje ministerstvo kultury; napočítal jsem tedy do deseti a řekl jsem si, co bych se rozčiloval. Podíval jsem se raději na recenze, kde se zabývali jak soundtrackem (tam jsem zjistil, že prý přispěli i The Cure), tak i filmem. K filmu pouze uvedli, že všechno je jako v seriálu. A tak i nadále zůstane jediným duchaplným rozborem fenoménu “Akt X” článek v Respektu z jara loňského roku (myslím, že někdy v čísle 24/1997). Ani já se nebudu pokoušet o recenzi. Jenom potvrzuji, že konspirační schůzky skupiny lidí, kteří ovládají svět, byly ve filmu zobrazeny realisticky. -JM-

Pozor na Harryho!

WOODY ALLEN

Neurotický mužík obklopený psychoanalytiky a množstvím bývalých manželek. Typické škubavé záběry kamery, jež chvílemi pronásleduje pobíhající a zuřící osobu (převážně manželku), chvílemi studuje strhanou tvář (převážně hlavního hrdiny. Shrňme to - nový film Woodyho Allena. Podle mého názoru se mu nepovedl. Nápady, které dříve táhly nadšence do poloprázdných kin, jsou tentokrát nepropracované a nanicovaté. Slouží jediné věci - aby posunuly děj k další z mnoha obhajob sama sebe, kterou Allen pronese. Více než kdy jindy film bohužel působí autobiograficky. Skoro jako by autor volal - já nejsem bezcharakterní ničema, já jsem originál! Trochu hloupé, zejména v jeho věku. I když, jak by rychle odvětil, je chlapecký, a tudíž mladý. Nic proti potřebě vysvětlovat nejniternější hnutí mysli a rozpitvávat důvody nejnicotnějších činů. S tím se koneckonců u jeho filmů počítá. Ale klasik praví, že všeho moc škodí. Harry by mohl klidně být sestříhaným pásmem nejnudnějších části všech starších filmů. Mezilidské vztahy ve filmu nahradily vztahy ryze mezitělní a samoúčelně vulgární slovník to dorazil. Zdá se, že na Allena dopadla léta - zvyšuje se zaujatost sexem, nejlépe čistě fyzickým a s prostitutkou, vyčpělý a nic nového přinášející děj, přehnaně deklarovaná láska k synovi. Nevím proč, ale doufám, že snad se příští rok s novým filmem nepříjemná pachuť na mozku vytratí. -kahra-

SKVĚLÝ POUTNÍK

RECENZE

David Brian: Sluneční poutník, Laser, Plzeň, 1995

Pan Dostál mi půjčil román "Sluneční poutník" s tím, že to je jedna z nejlepších knih jeho SF sbírky. Pozoruhodná byla i vydavatelská poznámka na zadní straně knihy, která se končí ne zcela obvyklým hodnocením, že "autor odvedl perfektní práci ve všech směrech" Mohu potvrdit, že jedná opravdu o knihu pěknou a velmi pečlivě napsanou. Připojuji se i k poznámce o perfektní práci autora. Z textu žádná radost z tvorby nečiší a spisovatel jen pracoval, byť tvrdě (zajímalo by mě, zda i v jiných knihách se vypravěč drží naprosto v úkrytu). Děj románu se odehrává v budoucnosti a má propracované reálie. Obdivuhodně promyšlené je především to, jakým způsobem je čtenář s těmito doprovodnými informacemi seznamován. Zvláštní pochvalu si zaslouží poznámky o složitosti kontaktů s mimozemšťany z toho hlediska, aby nedošlo k vzájemným nechtěným urážkám. Lidstvo právě navazuje čilé kontakty s mnoha mimozemskými civilizacemi, které se řadí do složité hierarchie podle svého stáří a podle toho, kdo koho vyšlechtil. Postavení lidí je však prekérní: jsou velmi zaostalí a vyspělejší civilizaci nemusí sloužit jen proto, že spíše náhodou nebyli lidé objeveni, ale došlo k víceméně rovnocennému setkání svou kosmických lodí a v době kontaktu již lidé předali inteligenci některým zvířatům (psům, delfínům, šimpanzům a velrybám) - sami lidé tedy jsou patrony. Hlavní záhadou však je to, že lidstvo je jedinou známou rasou, která nemá žádné patrony: opravdu se zdá, že inteligence na Zemi je dílem evoluce, a nikoliv šlechtění. Román má klasickou detektivní zápletku: rekvizity jsou však klasicky fantastické. Vyšetřování probíhá na kosmické lodi, kterou cestuje skupina lidí a různých mimozemšťanů do nitra Slunce, aby si ověřili zprávy o tajemných bytostech žijících na této hvězdě. Jedná se o ty hledané lidské patrony? Podstatou každé recenze by mělo být doporučení. "Slunečního poutníka" bez váhání doporučuji. -JM-

CO SI DÁT DO HLAVY

TECHNOLOGIE

Závěrečné čtvereční centimetry vyplním jako obvykle zamyšlením nad technologiemi. Zdá se mi, že zprávy z medicíny v poslední době ukazují začátek obratu. Viagra, prášky proti tloušťce a proti padání vlasů - to jde dost nad rámec klasického léčení. Takový vývoj vítám. Už se těším, jak si dám do spánku implantovat nějaký rychlý procesor, RAMku a možná i pevný disk. Jenom přesně nevím, jaký procesor si zamontovat. Takový MVH to má jednoduché: nemusí se rozhodovat a zamontuje si Motorolu. Lidé mimo okruh zaslepených příznivců AMIGY však mají volbu těžší. Možná bych ale taky vzal radši Motorolu než Intel, protože tam mám záruku, že si nebudu muset nechat otevírat hlavu častěji než jednou za deset let: rychleji se totiž hardware AMIGY nemění. Elegantnějším řešením by však asi byly externí periferie. -JM-

Elen systému BillBoard.cz - reklama na Internetu zdarma