Emilový sb 10/99,7.2.1999

Z REDAKČNÍHO ARCHIVU

V dnešním sb přinášíme mj. dva starší příspěvky, které nebyly původně vůbec určeny k publikaci v sb. Shodou okolností se jedná o reportáže z kulturních akcií. Reportéři si práci rozdělili spravedlivě. Pan Čihák se v roce 1997 vypravil do Cambridge na koncert skupiny Faith No More, pan Míkovec se zase v roce 1995 vypravil do Perninku na promítání italské parodie ”Mlčení šunek”. Velmi významný je však sb 1099 v jiném směru. Poprvé v historii je sb pokusně distribuován emilem. Ještě bude třeba ozkoušet vhodný formát, v úvahu připadá html, pouhý text, případně export jako obrázek. -JM-

PŘÍRODOVĚDNÁ HLÍDKA: V zimě je venku zima a mně je zima. Často je též kluzko. -JM-

VEČER S TGM

REPORTÁŽ MČ

koncert Faith No More, Cambridge, UK, 30. listopadu 1997

O koncertu oblíbené kapely Faith No More v britské Cambridge jsem se dozvěděl úplnou náhodou, ze zastrčené vývěsky před zdejší Obilninovou burzou, kde se koncert měl konat. Nikde žádné plakáty, žádné upoutávky. V lokálních novinách se rozepisovali, co se bude dít v jakém ze zdejších klubů, ale o koncertě ani slovo. A to v době, kdy v Metal Hammeru byl FNM právě věnován jeden z hlavních článků. Takové tajnůstkářství ve mně vybudilo zvědavost. Možná šlo jen o nějaký pořad o nich, i když cena vstupenky (13 liber) na to byla dost vysoká. Také místo koncertu bylo obskurní - bývalá Obilninová burza. Vzhledem k vesnickosti Cambridge, k nulové propagaci a k tomu, že byla neděle večer před trimestrálními zkouškami, jsem čekal, že budu na burze s FNM sám. Těžko říci, jakým složitým myšlenkovým postupem přišel manažer FNM zrovna na tohle datum a na tuhle štaci.

Teprve když jsem se v určené datum dostal ke vstupu, ujistil jsem se, že jdu skutečně na koncert a že tam nebudu sám. Všude okolo mne se trousily hloučky lidí v tričkách s obrázkem tatíčka Masaryka na hrudi (skutečně v tričkách, v Anglii je na konci listopadu tepleji než u nás). To bylo dobré poznávací znamení a pro mě mělo své kouzlo. Nevím, jestli právě tohle potměšilé kouzlo měli pánové z FNM na mysli, když vymysleli obal desky, ale já jsem si ho vychutnal dokonale. Pan Garik si určitě ani ve svém nejžhavějším snu nepředstavoval, že ho na konci století budou úplně cizí Angličanky dobrovolně nosit na hrudích. Nic na tom, že kromě mne a možná baskytaristy Billyho Goulda sotva kdo z přítomných tušil, co je to za starého pána na těch zašlých fotkách, a přitom ho tady nosili jako posvátnou ikonu. No představte si, že se nacházíte tisíc mil od domova, v zapadlé vesnici na zapadlém ostrově někde v cizině, a všichni tady nosí obrázky našeho prvního prezidenta jako na nějakém krajanském bále. Radosti se mi skoro chtělo brečet, jak jsme my Čechoslováci známí.

Burzovní parket, odhadem polovina pražské sportovní haly, se brzy zaplnil. Předkapela se zapomenutelným jménem hrála zapomenutelnou monotónní hudbu zřejmě britského kytarového typu. Zpočátku jsem se snažil v chaosu zbustrovaných kytar a zmateně blikajících světel objevit nějaké sdělení, ale marně. Nakonec jsem pochopil, že hlavním účelem není nažhavit diváky, ale zvýraznit rozdíl oproti hlavním protagonistům večera.

Roddy Bottum a spol. nastoupili na scénu skutečně impozantně, instrumentálkou "Midnight Cowboy" z "Angel Dust". Hned tato první skladba byla vrcholem celého večera. Hoši z FNM v ní na minimální ploše ukázali, v čem je jejich síla. Neznám jinou kapelu, která by tak dokonale zvládala přechody nálad v jedné písni. Dalo by se říct, že to není nic víc než staré dobré crescendo a decrescendo, ale tak jednoduché to není. Mrazivě nostalgická, vlezlá flétnová melodie, postupně zesilující s tím, jak se přidávají další nástroje, až se vytvoří mohutná zvuková hradba a poté opět zeslabení až do osamělého tónu flétny. Po takovém vstupu mohl mít koncert v nejlepším případě nerostoucí tendenci. Následovala "Collision" a dále poměrně pravidelně střídané písně z "masarykovského" alba s písněmi staršími. Nebyl jsem na posledním pražském koncertě, ale předpokládám, že výběr skladeb se příliš nelišil. Nechyběla samozřejmě ohraná hitovka "Epic", na konci tentokrát obohacená o batmanovský úryvek "Gotham City - City of Justice".

Show obstaral jako vždy Mike Patton, který si několikrát zavtipkoval na téma "obilninová burza" a který opět ukázal svou vynikající fyzičku - jako krepčič na pódiu je zřejmě nevyčerpatelný. Dodnes také není úplně jasné, jak to že dokáže tak dlouho chroptit až odněkud z paty a potom plynule přejít do zpěvu. I když byl i tentokrát nezapomenutelný, přechody do zpěvu mu nevycházely tak jako jindy a někdy zůstal u chroptění i tam, kde měl zpívat. BG (Billy Gould, the Bass Guitarist) a vynikající Mike Bordin na bubínky se postarali o sevřený rytmický základ. Co se týče nového kytaristy Jona Hudsona, nejsem si úplně jistý, jestli vůbec stál na pódiu. Každopádně prim s postupujícím časem hrál Roddy Bottum na klávesy. FNM začali ukazovat, kterým směrem se nyní nechávají inspirovat: velké a dlouhé "novoromantické" zvukové plochy, podmalované zasněně kroužícím osvětlením; nejprve přidělané na konec "King For A Day" a poté v přídavku ve skladbě "Pristina" z konce nejnovějšího alba.

Koncert skončil podobně instrumentálně jako začal a kapela se po anglicku vypařila, zatímco kužely reflektorů ještě tančily a hudba doznívala. Taková pěkná tečka za tím naším krajanským večerem. Jsem zvědav, s čím neobvyklým a na jak neobvyklém místě mě FNM překvapí příště. -MČ-

MLČENÍ ŠUNEK V KINĚ PERNINK

REPORTÁŽ Z KINA (NAPSÁNO KOLEM R. 1995)

Zdolavše bažiny Perninského vrchu a spatřivše odsud rozhlednu Tisová, rozhodl jsem se pro účast na soukromém charitativním projektu pana Ertla s názvem "Podporuj horské kino!". A nelitoval jsem.

Odpolední seance v perninském kině má tak neskutečnou atmosféru, že hollywoodské iluze jsou ve srovnání s tím dokumentárním filmem. Lidé s pocuchanými nervy zde ocení úžasný klid: personál kina si za všech okolností prozíravě udržuje nad návštěvníky mírnou početní převahu, takže případný výtržník by neměl šanci. Napětí jsem si naopak užil před začátkem promítání, když německy mluvící uvaděčka a pokladní nechávaly do posledního okamžiku otevřenou otázku, zda se projekce uskuteční. Pozitivní odpověď přinesl svým příchodem promítač, jeho pes a v neposlední řadě i třetí zájemkyně o vstupenku. Ještě před vstupem do prázdného sálu ceká každého malá zkouška charakteru, neboť se prodávají lístky jak za 19, tak i za 20 K.

Vlastní film "Mlčení šunek" mi vyrazil dech. Nepřetržitá kanonáda velmi smutných gagů začíná hned parodií na znak filmové společnosti 20th Century Fox, kde liška chvíli vyje, pak se rozkašle a ztichne. A v tomto duchu to běží další hodinu a dvacet minut. Myslím, ze kouzlo "Mlčení šunek" spočívá právě v dokonalém naplnění novátorské estetické kategorie "vtip, který není vůbec k smíchu". Absurdní komedie "Mlčení šunek" tak bude možná první crazy groteskou, která vás rozpláče. Jsem si jistý, že nemůže nikoho rozesmát.

Pro spravedlnost přiznávám, ze dva vtipy jsou veselé. Za prvé, je to nemocniční hlášení "Doktor Godot do čekárny" a za druhé vtip, který vychází z faktu, ze jeden z herců hrál i v seriálu o rodině "Adamsovcov". Vždycky, když přichází na scénu, ozve se charakteristická fanfára ze seriálu a všichni na plátně lusknou prsty. Na smích však diváci dávno nemají sílu. Extrémní fraška běží a běží a vy jen zíráte s nevěřícně pokleslou bradou a cítíte, jak vás oblévá "temný chlad Absolutna".

Pak to skončí a vy se vypotácíte na ulici a nevíte kdo jste, kde jste a co jste to původně chtěli. Pokud se rychle nedojdete zrestaurovat, může se klidně stát, ze si už nikdy nevzpomenete, co bylo před tím. Ujede vám poslední vlak a vy už se nikdy nevrátíte. -JM-

Na slovíčko, milí předplatitelé

Editorský kodex

V běžném čísle sb by následující článek DJ nemohl editor sb nikdy schválit, neboť příspěvek DJ je příliš osobní a zabývá se dokonce penězi. To vše navíc naprosto zkresleným způsobem. Otištění takových článků musí nutně vést k tomu, že všichni jmenovaní se urazí. Small bike se proto programově vyhýbá tématům jako jsou peníze, potomci, politika, potenciál IQ, pět p a další věci z P-prodejny. Trvám na důsledném utopickém egalitářství, které je postaveno na bezplatném předplatném a stejném postavení všech předplatitelů-přispěvatelů. (Samozřejmě s výjimkou šéfredaktora.) Na rozdíl od pana Dostála mě motivace přispěvatelů nezajímá - nejsem přítelem psychoanalytické domácí volnotvorby. Řekl bych, že motivace přispěvatelů je pomíjivá, silně kolísá a je sobecká. Budeme-li se držet sf, může být sb jednou z mála věcí, které nám zůstanou i po tom, co náhle zchudneme nebo zbohatneme nebo obojí. -JM-

SB - světýlko ze světa lepších lidí?

SOCIOLOGICKÉ OKÉNKO DJ

sb: Aby mohl tento článek vůbec vyjít, byl redakčně podstatně upraven.

Co vede dospělé jedince druhu homo sapiens sapiens k publikování v sb? Tato otázka je tak složitá, že na ni kupodivu nedokážu jednoznačně odpovědět. Mé důvody k veřejné prezentaci na stránkách tohoto kuriozního listu jsou prosté: ochotně podléhám iluzi, že mé názory někoho zajímají. To je pro mne, manipulačního pracovníka, dostatečná motivace.

Co však vede k takovému jednání např. pana Míkovce, který je dokonce vydavatelem a distributorem tohoto listu? Míkovec je právník, řekl bych že celkem úspěšný. Je finančně zajištěn a obletován nejkrásnějšími ženami (např. Eva Jurinová). Proč tento perspektivní muž věnuje energii na projekt, který nikdy nebude výnosný?

Ještě větší záhadnou je účast pana Čiháka. Jeden nejmenovaný znalec poměrů se o něm opakovaně vyjádřil jako o budoucím premiérovi. Jeho články svou slohovou čistotou a informační hustotou svědčí o tom, že taková prognóza nemusí být jen plácnutím do vody. Dokonce je ochoten - přes svůj problematický vztah k SF - shlédnout celý film "Demolition Man", což bych si i já důkladně rozmyslel.

Také pan Sysel, tiskový mluvčí Úřadu města Karlovy Vary, který je prakticky denním hostem televizní obrazovky, prezentuje svá nepochopitelná díla na stránkách sb. Co vede tyto osoby z horních 10 000 k tomu, aby svůj vzácný čas mrhaly kvůli bezvýznamnému plátku? Je to charita? Je to sm? Je to blbost? Na tyto otázky mohou pravdivě odpovědět pouze výše jmenovaní.

Ani pohnutky rodiny Hradílkových mi nejsou úplně zřejmé; až do nedávného povýšení MVH jsem je počítal spíše do své příjmové kategorie předplatitelů sb.

V každém případě doufám, že úspěšnější kolegové nezapomenou na ty méně úspěšné a že nový premiér přidělí manipulačnímu pracovníkovi trafiku, ze které bude možno zřídit SF stánek. -DJ-

Něco od Spektry

Recenze DJ

Po Novém roce mi přišel súrny-spěšný balík od pana Pavla Housera, ve kterém bylo kromě 20 novotou vonících Gariků několik zajímavých publikací. “Tykvový večírek - Technologie masa 2” je již ve Varech známá jako hodně šílené dílo členů SFK Spektra. Zde se také objevuje starý známý Vosák, se kterým jsme se setkali ve “Dni Vosáka” (The Day of Wasper) od Michala Špačka.

Útlá knížka “Sovy veselé” od Pavla Housera obsahuje povětšinou básně. Můj vztah k básním je přinejmenším rozporuplný, proto se na toto dílo chystám, až budu v pohodové náladě. To znamená 0,2 až 0,4 l vodky Tzar Pieter (vyrábí a stáčí Palírna u Zeleného stromu). Samozřejmě 40 %.

Knížka “Se sáňkami po Tibetu” od Ervína Krba (umělecký pseudonym jistého P. H.) zaujme na první pohled svým tvarem nepravidelného čtyřúhelníku. Takovouto raritu jsem zaregistroval pouze u kanibalistického románu “Maso” od Harníčka. Zatím jsem z tohoto díla četl pouze předmluvu a doslov. Obé je velice slibné.

Ovšem největší zájem ve mě vzbudila publikace “Velký šedý” (kterou pan Míkovec soustavně nazývá Vlk šedý). Jedná se o vlkodlačí téma, což je přesně moje krevní skupina. Szapkowski ve svém jinak povedeném vyprávění o zaklínači Geraldovi popisuje vlkodlaka jako zbabělého tvora neschopného bránit svůj život. Pavel Houser správně pochopil, že vlkodlak je tvor krásný, vznešený a velice nebezpečný. Pan Houser se ve svém průvodním dopise zmiňuje, že by rád poslal i první “Technologii masa”, ale bohužel ji nemá k dispozici. Hrdě oznamuji, že jsem šťastným majitelem tohoto díla. Koupil jsem ho na Miniconu, někdy počátkem devadesátých let. (Je to doposud můj jediný con). Povídky v ní obsažené jsem si po několika letech znovu přečetl, ale musím přiznat, že mě žádná neuchvátila. Je to samozřejmé, jsem zhýčkaný přehršlí nejrůznějších SF a F a H. Zato mě uchvátila informace v tyráži, že náklad této technologie činil 1500 výtisků. -DJ-

Supertechnika a hyperfyzika

Recenze JM

H. G. Ewers: Projekt Zweiterde, Sie sollen eine Projektion erschaffen - zur Rettung Terras, 1116. díl cyklu Perry Rhodan - der Erbe des Universums, 1983, Verlag Arthur Moewig GmbH

V sb 6/98 jsem se posmíval 1115. dílu Perry Rhodana, že tam jde jen o nastavení topení v místnosti. V závěru jsem též vyhrožoval, že napíšu ještě o 1116. dílu. Výhružku plním.

Na počátku "Projektu Země č. 2" se zdá, že autor měl těch topenářských hrátek už taktéž dost. Ernsta Ellerta v těle Merga Collafeho umístí proto do speciální místnosti, jejíž "automatická klimatizace řízená třemi počítači (!) a poháněná nezávislým zdrojem energie udržovala teplotu vzduchu v místnosti na stálých 26 stupních Celsia. Tato teplota byla sledována kontrolním přístrojem, který by v případě výpadku první klimatizace spustil druhou klimatizaci, která byla též řízena třemi počítači (!)."

Díl o stavbě zrcadlové kopie Země a Měsíce na odvrácené straně oběžné dráhy je složitý. Nezasvěcený čtenář si musí dovodit komplikovanou hierarchii vesmírného řádu: vrcholem evoluce jsou kosmokrati, všemocné a dobré bytosti. Jedinou výjimkou je Vishna, odpadlická zlá kosmokratka. Vishna ovládla virové impérium a s jeho pomocí si chce podmanit Zemi. A ne jen tak obyčejně: chce Zemi rozřezat na plátky a jinde ve vesmíru si ji sestavit jako své sídlo. Superinteligence ES (která není tak mocná jako kosmokrati) chce Vishně zabránit. Oddělí ze sebe vědomí Ernsta Ellerta a vyšle ho na Zem. Jak jsme sledovali v 1115. dílu, Ernst se na Zemi dostane.

K rychlé výrobě Země č. 2 však nestačí prostá hyperfyzika Pozemšťanů: je potřeba zvláštní supertechnologie, kterou Ernst lidstvo naučí. Lidé ale musí spolupracovat tím, že si budou na povel vznik Země přát. Jejich psychoenergie se přenese pomocí tisíců zvláštních mentálních materializátorů do jednoho bodu. Je tu však mnoho rizik: jedním z nich jsou i tajní příznivci zlé superinteligence Seth-Apophis. Naštěští se zdá, že Seth-Apopis je právě teď v jakési formě spánku, a neměla by akci zničit. Podaří se odvážný experiment? Ernst Ellert se chová tajnůstkářsky a vědcům stále něco zatajuje. Při jediném pokusném vysílání uteče Ellert ze své místnosti. Nedozvíme se, co měl v úmyslu. Cestou totiž náhodou přijde do haly, ze které byly právě vypraveny chlazené potraviny, takže v ní bylo chladno. Ellert slábne a nad tělem přebírá moc zlý Merg Collafe. Pokus je ohrožen. Ellert/Collafe mizí.

Jak to všechno dopadne? Nevím, neboť v nejnapínavější chvíli 1116. díl končí. Nedozvíte se to ani příště, protože 1117. pokračování nemám. -JM-

Ilustrace: Tomáš G. Massaryk z knihy Tomáš Garrique Masaryk,ČTK, 1990, Praha

Tleskající; obecenstvo ze seriálu Monty Python Flying Circus

Obrázek Merga Collafeho ze 1116. dílu série Perry Rhodan

TIRAGE: sestavuje, vydává, na kole rozváží a rozesílacího robota řídí Jaroslav Míkovec, Big Bang, Stará Role, Snímák Primax Colorado Direct, tiskárna Star LC-10, kontakt big.bang@seznam.cz

Elen systému BillBoard.cz - reklama na Internetu zdarma