Lichnice - zřícenina hradu 15 km od Čáslavi. Předchůdcem hradu bylo hradiště, které vybudoval v druhé polovině 12. století na strategicky velmi výhodném místě, nazývaném Světlík nebo Světlice, předek rodu Ronovců Smil. Podle tohoto názvu získal Smil přídomek Světlický. Původním Smilovým sídlem byl dvorec, který stával při dodnes zachovaném románském empírovém kostele na samotě Protivany (původně ves) na skalnatém ostrohu nad řekou Doubravou, jižně od Ronova nad Doubravou. O Smilovi hovoří Dalimilova kronika jako o příteli Přemysla Otakara I., s nímž pobýval v letech 1193-1197 ve vyhnanství v Sasku. Místo, na němž bylo hradiště založeno, chránil na severu strmý sráz spadající do rokle Lovětínského potoka a na jihu sráz do údolí zvaného Peklo. Pouze na východní straně byl areál hradiště v úrovni okolí. Zde bylo vybudováno umělé opevnění, skládající se z valů a příkopů. 

Když se v r. 1197 stal Přemysl Otakar I. českým králem, získal Smil a jeho synové Jindřich a Častolov úřady v Žitavsku a Budýšínsku a rozsáhlé majetky v severních Čechách. Tehdy asi také bylo opuštěno hradiště na Světlici. V polovině 13. století se Jindřichův syn Smil vrátil ze Žitavy na Čáslavsko a v místech světlického hradiště vybudoval kamenný hrad. Hrad pojmenoval tehdy módním německým názvem Lichtemburk, což odpovídá českému názvu Světlice. Ze jména Lichtemburk se potom v českém prostředí záhy vyvinul dnešní název Lichnice. Smilův kamenný hrad převzal z původního hradiště trojúhelníkovou půdorysnou dispozici a snad i část příkopů a valů na východní straně. Areál hradu byl opevněn kamennou hradbou zesílenou na východní a západní straně parkánem, příkopem a valem. Vstup do hradu byl ve východní hradbě a chránila ho mohutná okrouhlá věž o průměru 12 m. Kromě hlavní obranné funkce měla věž asi i funkci obytnou. Bytovým účelům však sloužil především palác v jihovýchodním rohu půdorysného trojúhelníku naproti hlavní věži. Palác chránila hlavně hradební zeď, místy až 7 m silná, k níž byl přistaven. od nádvoří byl palác oddělen ještě příkopem, v němž byla též hradní studně. Vzhledem k pozdějším zásahům do této části hradu nelze již přesnou podobu paláce rekonstruovat. Z původní stavby Lichtemburka, který byl dokončen před rokem 1261, kdy Smil poprvé použil přídomku "z Lichtemburka", se zachovaly části hradební zdi a části obvodového zdiva věže a paláce. Raně gotickou podobu hradu dokládají též architektonické prvky nalezené při jeho opravách. 

Smil z Lichtemburka patřil k předním představitelům české šlechty poloviny 13. století. V roce 1260 se po boku Přemysla Otakara II. účastnil bitvy u Kressenbrunu a vykonával i různá diplomatická poslání. Za jeho panství začala kolonizace rozsáhlého území od Železných hor až k česko-moravskému pomezí. V této oblasti došlo i k rozvoji hornictví, jehož centrem byl tehdejší Ňemecký Brod. Po Smilově smrti v roce 1269 převzali jeho rozsáhlé statky synové Hynek, Smil, Oldřich a Remund, kteří je zpočátku vlastnili společně, později se rozdělili. Lichnice připadla Oldřichovi z Lichtemburka, který zemřel před rokem 1316. Jeho syn Jindřich postoupil někdy v 30. letech 14. století Lichnici králi Janovi Lucemburskému, pravděpodobně výměnou za litické panství. 

Lichnice se tak stala královským hradem, který spravoval purkrabí. Prvním purkrabím byl největší písař Štěpán z Telova, který hrad záhy získal do zástavy. Z ní ji vykoupil v r. 1333 Karel IV., který v této době spravoval Čechy za svého otce Jana Lucemburského. Ale brzy byla Lichnice opět zastavena, tentokrát pánům z Lipé. Při dělení rozsáhlých statků tohoto rodu v r. 1346 připadla Lichnice Jindřichovi mladšímu z Lipé. Karel IV. však opět zástavu vyplatil a v r. 1350 zařadil Lichnici mezi královské hrady, které neměly být nikdy zastavovány. V r. 1370 se zde Karel IV. delší dobu zdržoval. Ale již za Václava IV. byl hrad opět dán do zástavy. Po r. 1394 ho získal Štěpán z Opočna, kterého v r. 1397 zavraždil na Karlštejně opolský kníže Hanuš. Na počátku 15. století byly z Lichnice podnikány loupežné nájezdy, které organizoval Ješek z Trojovic. Po r. 1410 Václav IV. Lichnici vykoupil a na hrad byl dosazen královský purkrabí Oneš z Mělkovic, připomínaný v l. 1414-1418. Později získala Lichnici jako vdovské věno manželka Václava IV. královna Žofie. Jejím purkrabím zde byl Petr z Chlumu, který královské posádce na hradě velel až do dubna 1421. 

Protože lichnická posádka stála na straně Zikmundově, byl hrad v dubnu 1421 obležen vojskem pražského městského svazu, které v této době likvidovalo Zikmundovy pozice ve východních Čechách. Petr z Chlumu hrad bez boje vydal. Lichnici získal Hynek Krušina z Lichtemburka, který se na počátku husitského hnutí přidal k revoluci, ale velmi brzy ji zradil. již v r. 1422 postoupil Lichnici Janovi Městskému z Opočna, který rovněž odpadl od husitské revoluce a stal se stoupencem Zikmundovým. Lichnická posádka vedená Petrem Liškou začala přepadat a vraždit Zikmundovy odpůrce na Čáslavsku. Proto se v r.1428 východočeští sirotci rozhodli hrad dobýt. Vzhledem k velmi dobrému fortifikačnímu zajištění však neměli naději na rychlý úspěch, a proto přistoupili k obléhání, které trvalo celý rok. Obléhatelé tehdy vybudovali celý pevnostní systém, který na východní straně izoloval hrad od okolí. Téměř souběžně s hradním příkopem bylo vybudováno pět bašt, pravděpodobně spojených ploty. Jádro ležení obléhatelů se samostatným opevněním bylo na návrší, dnes nazývaném Štěpnice. Z opevnění, která oblehatelé vybudovali, se však zachovaly jen skromné zbytky. Obléhání skončilo teprve na podzim 1429, kdy Jan Městecký hrad vydal a slíbil, že přejde na stranu sirotků. Posádka mohla hrad volně opustit a jeho správa byla svěřena husotskému hejtmanovi Janu Hertvíkovi z Rušinova, který se zde připomíná ještě v r. 1455. V r. 1437 sice král Zikmund hrad Lichnici s jedním městečkem a šesti vesnicemi postoupil jako věno své manželce Barboře, ale ta se panství nikdy neujala, neboť ho nemohla Janu Hertvíkovi vyplatit ze zástavy. 

Po r. 1458 vyplatil hrad za zástavy král Jiří z Poděbrad. Lichnická posádka potom sehrála důležitou úlohu při odražení vojsk uherského krále Matyáše Korvína v únoru 1469. V r. 1470 se Lichnice lstí zmocnil odpůrce Jiřího z Poděbrad Vít ze Rzavého, kterého odtud vyhnala v r. 1473 zemská hotovost pod velením Jana Jence z Janovic. Hrad se potom jako vdovské věno stal majetkem vdovy po Jiřím z Poděbrad Johanky z Rožmitálu. Po její smrti v r. 1475 připadl synovi Jiřího z Poděbrad Jindřichovi mladšímu Minsterberskému a bratrovi Johanky z Rožmitálu Lvovi z Rožmitálu. Oba dědicové se v r. 1476 o majetek rozdělili, přičemž Lichnice připadla Jindřichovi. ten záhy hrad zastavil Vilému Tetourovi z Tetova. V r. 1490 vykoupil lichnické panství od Viléma Tetoura král Vladislav II. Jagellonský a daroval ho dědičně svému stoupenci Mikulášovi mladšímu Trčkovi z Lípy (± 1516). 

Doba trčkovské vlády znamenala povznesení a rozvoj hradu. Nejprve došlo k opravě poškozené hradby v severozápadním nároží, kde byla současně vybudována nová pozdně gotická budova. Na dobu této stavby ukazují zbytky sedlových portálů objevené v jejím suterénu při úpravách v r. 1933. Na počátku 16. století došlo k přestavbě původního raně gotického hradního paláce a k severní a západní hradbě byly přistaveny další obytné budovy, které jsou dnes připomínány jen nepatrnými zbytky základových zdí. Těmito úpravami obytných prostor se původní nevelký hrad změnil v pohodlné obydlí. Při úpravách byla velká pozornost věnována i zlepšení fortifikačního systému. Před vstupní bránu byl předsunut sedmihranný barbakán, zesílena vstupní hradní brána, nově byly upraveny a zesíleny parkány. 

V této době vzniklo východně od hradu městečko Podhrádí, připomínané poprvé v r. 1539. Podhrádí bylo opatřeno samostatným opevněním skládajícím se z příkopů a valů, dnes již jen zčásti zachovaných. Toto opevnění navazovalo na opevnění hradu. Opevnění městečka i městečko samo měly tvořit přední obrannou linii hradu na nejslabší východní straně. 

Mikuláš mladší Trčka byl bezdětný, a proto poslední vůlí z r. 1510 odkázal všechna panství své tetě Johance, rozené z Březovice, vdově po Mikuláši starším Trčkovi. Johanka odkázala v r. 1516 veškerý majetek svým synům Zdeňkovi, Janovi, Jidřichovi, Vilémovi a Mikulášovi Trčkům z Lípy. Ti se r. 1533 o rodové majetky rozdělili, přičemž Lichnice připadla Zdeňku Trčkovi. Ten však již v r. 1534 postoupil hrad Janu staršímu Trčkovi. Od něho získal v r. 1539 lichnické panství, skládající se z hradu, dvou městeček a 28 vesnic, majitel Opočna Jan mladší Trčka. Po jeho smrti v r. 1549 připadly Janovy statky strýci Vilému Trčkovi, který byl v r. 1555 nucen pro značné dluhy rozprodat část rodových panství. Lichnici koupil poručníci bratrů Albrechta a Václava Robmhápových, sirotků po Zikmundovi Robmhápovi za Suché. Ti dosáhli plnoletosti v r. 1557 a sami se ujali panství. 

Zpočátku vlastnili panství společně, ale v r. 1564 se rozdělili; vlastní lichnické panství zahrnující hrad, dvě městečka, jeden dvůr a devět vsí připadlo Albrechtovi; Václav dostal Oheb a Vildštejn. Za Albrechta začal postupný úpadek hradu, neboť tento majitel již měl kromě Lichnice i pohodlnější sídlo v místech dnešního třemošnického zámku. Albrecht Robmhán zemřel v r. 1592 a jeho čtyři synové si ihned zděděný majetek rozdělili; hrad tehdy přidald Zikmundu Robmhápovi. V r. 1610 Lichnice vyhořela a Zikmund ji již neobnovil a trvale se usadil v Třemošnici. Podle nového sídla se panství později začalo nazývat třemošnickým. Zikmund Robmháp se účastnil stavovského povstání v l. 1618 - 1620,a proto mu v r. 1623 bylo jeho panství změněno v manství. Zikmund zemřel v r. 1624 a v r. 1626 převzali jeho synové Arnošt a Ferdinand panství jako císařské léno. Panství tendy zahrnovalo hrad Lichnici, jedno městečko a sedm vsí. V r. 1636 byly bratřím Robmhápům manské závazky k panství zrušeny a v r. 1637 převzal celé panství Ferdinand II. V této době byla Lichnice zčásti opravena a byla zde umístěna císařská posádka.V r. 1646 se Švédům podařilo zradou zajmout jejího velitele, ale hradu se nezmocnili. Po r. 1648 když Ferdinand III. vydal nařízení zbořit hrady, které by se mohly stát opěrnými body nepřítele, Ferdinand Robmháp upostechl a nechal zbořit opevnění Lichnice. Tehdy asi bylo zničeno i to, co se zachovalo po požáru v r. 1610. Na hradě pak Robmhápové udržovali jen několik místností, které sloužili různým hospodářským potřebám. V r. 1654 je v berní rule Lichnice označena ještě jako zámek (tj. hrad), k němuž tehdy patřilo jedno městečko a čtyři vsi. V r. 1700 při dělení robmhápovských statků se uvádí jako první místo na třemošnickém panství a je označena jako zámek, který je kromě sklepů a tří pokojů pustý. Úpadek hradu pokračoval v průběhu 18. a 19. století, kdy byla hradní zřícenina zdrojem stavebního materiálu pro okolní obyvatelstvo. Nejdéle se uchovala vstupní hradní brána, která byla vážně poškozena teprve po r. 1850. Tehdy byl hrad majetkem nadace Jana Josefa Caretto - Millesima. 

Na počátku 20. století byly podniknuty první kroky k záchraně zbytků hradu. V r. 1907 byla opravena a před úplným zřícením zachráněna vstupní hradní brána. Do zdiva brány byly zazděny i některé zlomky orchitektonických prvků, které se tehdy na hradě našly. Rozsáhlejší záchranné práce však začaly až po r. 1933, kdy hrad při první pozemkové reformě přešel z majetku millesimovské nadace do majetku Klubu československých turistů. V průběhu více než jednoho desetiletí byly odkrývány základy hradních budov a zároveň konzervováno rozrušené hradní zdivo. Velká pozornost byla věnována záchraně vstupní brány a zbytků hradní věže. Zbytek věže byl upraven na rozhlednu a v jejím interiéru bylo zřízeno malé hradní muzeum, kde jsou uloženy památky nalezené při záchranných pracích i další meteriály vztahující se k hradu. Konzervační práce na hradě, který je ve správě ONV Chrudim, pokračují i nyní. 

Zříceniny hradu Lichnice stojí na mohutném skalnatém ostrohu, vybíhajícím k západu z hlavního masívu Železných hor vysoko nad obcí Třemošnicí. Z opevnění jsou zachovány zbytky příkopu, valu a hradební zdi. Nejlépe dochovanými stavbami jsou vstupní brána se značnými zbytky předsunutého opevnění a okrouhlá hradní věž. Obě tyto stavby jsou v severovýchodní části hradního areálu. Z hospodářských budov na západní straně a z paláce na jižní straně jsou zachovány jen obvodové zdi a přepážky a část odkrytých sklepů