Cestou ke katolické ústavě

Teologický sborník 3/99 - se souhlasem redakce

D. Vedoucí představitelé

a) Obecně

1. Všichni vedoucí představitelé, včetně ordinovaných služebníků církve, musí mít příslušné vzdělání a zkušenosti.

2. Ordinovaní služebníci církve jsou církevní představitelé, kteří normálně pracují na plný úvazek pro církev a jsou vybráni příslušným církevním společenstvím, aby jednali jeho jménem.

3. Všichni ordinovaní služebníci církve jsou vybíráni takovým způsobem, který umožní reprezentativní vyjádření všem, kteří jsou jimi vedeni. Platí to zejména v případě místního faráře, diecézního biskupa a papeže.

4. Všichni ordinovaní služebníci církve zastávají svá místa po určená funkční období. Diecézní ústava určí délku funkčního období farářů a možnost jejich opětovného návratu do funkce. Délku funkčního období diecézních biskupů a možnost jejich opětovného návratu do funkce určí národní ústava.

5. Všichni ordinovaní služebníci církve mohou být z úřadu odstraněni pouze z vážného důvodu a v souladu s procedurou řádného procesu na základě principů vyjádřených v této ústavě.

6. Všichni ordinovaní služebníci církve mají zodpovědnosti a příslušná práva, která jsou upřesněna příslušnými stanovami. V dalším jsou zvláště vyjmenovány zodpovědnosti a práva farářů, biskupů a papeže.

b) Farář

7. Farář je vybírán farností (nebo jejím ekvivalentem) a schvalován biskupem a diecézní radou v souladu s procedurami uvedenými v diecézní ústavě.

8. Farář slouží jako vedoucí farní pastorační skupiny. V rámci postupů zformulovaných farní radou nese hlavní zodpovědnost za bohoslužbu, duchovní a mravní vedení a duchovní péči ve farnosti. Tato zodpovědnost zahrnuje:

a) bohoslužbu, jež odráží radosti a starosti shromážděného společenství, poučuje je a oduševňuje,

b) vyučování v křesťanské tradici a úvod do spirituality a mravního učení takovým způsobem, který podporuje prospěšnost a závažnost křesťanských hodnot pro současný život,

c) duchovní péči, která láskyplně a účinně uplatňuje křesťanské dědictví pro potřeby osob v konkrétních situacích.

9. Faráři mají právo na náležitou přípravu a pokračující vzdělávání po celé své funkční období a zároveň i zodpovědnost za ně.

10. Faráři mají právo na spravedlivou finanční podporu, aby svůj úřad mohli vykonávat, jakož i na potřebnou svobodu, která je pro vykonávání jejich úřadu zapotřebí.

c) Biskup

11. Biskup je vybírán diecézní radou v souladu s diecézní ústavou, přičemž je brán ohled na příslušné předpisy národních a mezinárodních společenství včetně konzultace s příslušnými komisemi národní rady a Všeobecné rady a jejich následného potvrzení.

12. Biskup slouží jako vedoucí diecézní pastorační skupiny. V rámci direktiv zformulovaných diecézní radou nese hlavní zodpovědnost za bohoslužbu, duchovní a mravní vedení a pastýřskou péči v diecézi, přičemž bere ohled na princip sub-sidia-rity.

d) Papež

13. Papež všeobecné církve je volen na jediné desetileté funkční období zástupci vybranými národními radami.

a) Počet zástupců národních rad na Sjezdu pro volbu papeže je v poměru k počtu katolíků registrovaných v určitém státě. Přesný počet je určen Komisí pro volbu papeže.

b) Zástupci jsou vybíráni tak reprezentativním způsobem, jak je to jen možné, a jednu třetinu z nich tvoří biskupové.

14. Papež spolu se Všeobecnou radou a jejími orgány a komisemi nese hlavní zodpovědnost za uskutečňování postupů vytyčených Všeobecnou radou, zvláště ve věcech bohoslužby, doktrinálního, morálního a duchovního vyučování a pastorace ve všeobecné církvi, přičemž bere ohled na princip subsidiarity.

IV. Soudní systém

A. Principy

1. Katolická církev je církví putující a vždy je jí zapotřebí reformy a nápravy. K rozepřím, sporům a přestupkům proti právům jejích členů bude bohužel vždy docházet. Měly by být řešeny postupy smíření a arbitráže, avšak tam, kde se to ukáže nemožným, mohou katolíci takové případy předložit k rozsouzení církevním soudům. Všichni katolíci mají právo na spravedlivý a řádný soudní proces v souladu s církevním právem. Všichni, kdo se podílejí na práci církevního soudního systému, musí být patřičně vzdělaní a kvalifikovaní.

2. Bude ustaven systém diecézních, provinčních, národních a mezinárodních tribunálů, které budou sloužit jako soudy první instance, přičemž každý bude mít přidělen svůj odvolací soud. Tyto tribunály budou řízeny ústavou a dalšími zákony, které s ní budou v souladu.

B. Tribunály

a) Místní a regionální

1. Každá diecéze zřídí tribunál anebo ustaví jiné zařízení sloužící k soudnímu projednávání sporů a přestupků, jež před něj lid diecéze předkládá.

a) Diecézní tribunály mají pravomoc zahrnující všechny záležitosti, které se týkají vnitřního řádu místní a regionální církve. Mezi ně náležejí všechny skutky, jež obecné církevní právo definuje jako administrativní akty, přestupky, pravomocné spory a otázky rovnoprávnosti a odškodnění.

b) Diecézní tribunály ve své činnosti postupují podle procedurálních zákonů vyhlášených všeobecnou církví.

c) Odvolání proti rozsudkům diecézního tribunálu projednává tribunál příslušné církevní provincie.

2. Všechny případy, v nichž vystupuje diecézní biskup, projedná národní tribunál.

b) Národní

1. Národní rada ustaví tam, kde je to vhodné, provinční odvolací tribunály, jakož i odvolací tribunál, který slouží jako soud druhé instance pro všechny soudní i administrativní případy, které mu provinčními tribunály předkládají.

2. Odvolání proti rozhodnutím tohoto tribunálu projednává Nejvyšší tribunál.

c) Mezinárodní

1. Tam, kde neexistují žádné národní tribunály, ustaví Všeobecná rada nadnárodní odvolací tribunály, které budou sloužit jako soudy druhé instance.

2. Všeobecná rada ustaví Nejvyšší tribunál, který slouží jako soud poslední instance pro všechny případy, které mu předloží nižší soudy nebo Všeobecná rada.

3. Nejvyšší tribunál projednává případy obvinění papeže z protiprávních či protiústavních činů.

4. Proti rozsudkům Nejvyššího tribunálu není žádného soudního odvolání.

C. Pokračující způsobilost vedoucích představitelů zastávat úřad

Vedoucí církevní představitelé působí ve svých úřadech po celé funkční období, nejsou-li formálně a v souladu s ústavně stanovenými normami vzneseny pochyby o jejich kvalifikaci a pokračující způsobilosti zastávat úřad. Ověření kvalifikace a pokračující způsobilosti zastávat úřad může provést církevní nadřízený držitele úřadu, anebo příslušná rada, přičemž je zachováván náležitý postup. V případě papeže provede takové ověření Všeobecná rada na svém pravidelném či mimořádném zasedání.

V. Dodatky

Tato ústava může být opatřena dodatky, které nejprve tříčtvrtinovou většinou schválí Všeobecná rada a následně jsou do pěti let po schválení Všeobecnou radou ratifikovány třemi čtvrtinami národních rad.

VI. Platnost

Tato ústava nabude právní moci po svém schválení řádně pověřeným Ústavodárným shromážděním.

19. září 1998

Český překlad Tomáš Suchomel, závěrečná redakce J. Georg Kohl