(11. 6. 1903 v Heilbronnu - 1983) je také významnou postavou moderní protestantské novozákonní teologie. Teologii vystudoval v Marburku jako jeden z žáků R. Bultmanna. V roce 1932 se stal docentem teologie v Bonnu. Následujícího roku mu však byla docentura odepřena. V období let 1933 – 1951 tedy nepůsobil na akademické půdě, nýbrž pracoval jako farář ve Württembergu. Docentura mu byla zpětně přiznána v roce 1949. Poté vyučoval novozákonní teologii v Tübingenu. Od roku 1955 působil jako profesor na Církevní vysoké škole v Berlíně a od roku 1960 na univerzitě v Marburku.
Také Fuchs patří do proudu tzv. dialektické teologie. Spolu s ostatními a zejména s Ebelingem pokračoval v Bultmannově snaze zpřístupnit evangelium modernímu člověku. Sám o to usiluje jak existenciální interpretací evangelia, tak tázáním se po historickém Ježíši, v obdobném smyslu jako tomu je u Ebelinga. Na zpracování těchto problémů se s Ebelingem podílejí, a proto není třeba opakovat, co již bylo uvedeno v medailonku o Ebelingovi.
Ačkoli je Fuchsova teologie s ohledem na zdůraznění existenciálních momentů interpretace z filosofického hlediska zajímavější, v sekundární literatuře je pozornost věnována bohužel téměř výhradně pouze Ebelingovi. Fuchsovy originální návrhy na prohloubení rozumění Písmu i životu moderního člověka jsou však uceleně představeny v jeho knižních pracích Hermeneutik a Zum hermeneutischen Problem in der Theologie (Die existentiale Interpretation).
