Z listů staré Jednoty bratrské

... Item. Opět mistr v svém listu položil, že bychom bloudili, křtíce lidi při letech rozumných a že by to bylo proti víře obecné křesťanské, a dovodí toho řečí svatého Pavla, že křest děje se v smrti pána Krista, a jakož Kristus jednou umřel a víc neumírá, - to pak sám přidává mistr od sebe řka - tak člověk má jednou křtěn býti a ne více. Kdež tuto mistr přidává, nemá duovodu z řeči apoštola Pavla, neb nemluví s. Pavel o opětování neb neopětování, ale mluvě o tom oznamuje, co na ty sluší, kteříž v smrti Kristově přijímají křest: že to jest, aby již umřeli hříchom a v spravedlnosti živi byli a tak aby v obnovení života chodili nejsouce sobě živi, ale tomu, jenž za ně umřel. Ale i toť my také držíme, že křest, když se řádně děje v účastnosti smrti Kristově, nemá opětován býti. By se pak přihodilo, že by ten pokřtěný upadl v některý hřích, nemá podruhé křtěn býti, ale pokání činiti, chce-li spasen býti. Než když se pak děje křest v nejistotě a nezachovává se při něm řád od pána Krista ustavený a od apoštoluov vysvědčený, a lidé to poznajíce i pochybí o tom křtu, který sou v nejistotě přijali, i nemohou víry míti, by v pravdě křtěni byli, a vážíce sobě rozkázání pána Krista i pokřtili by se podle příkladuo prvních křesťanuov věrných: není to blud ani odporné víře křesťanské, neb není proti písmu svatému. ...
Neb, jakož se slyší, že tato léta někteří křtěni sú při rozumných letech, ale z toho se nižádný nedomnívej, bychom tím potupovali lidi, že by spaseni býti nemohli, kteří by v tom křtu, kterýž v nevědomí přijali, zuostávali, když by jinak dobře živi byli, jakož sluší na věrné křesťany. Neb i mezi námi drahně lidu sešlo jest tak tyto časy a proto o nich dobrou naději máme, že sou spaseni. ...
     (Odpověď bratří starých na psaní mistra Jana z Rokycan 1468-69; Akty JB, svazek první, Brno 1915, str. 501)

... A jakož také dotýče se v listu o křtu, že bychom bloudili dvakrát se křtíce, i my to za zlé máme, kto by to učinil z úmysla, maje víru, že jest prvé pokřtěn v pravdě. Ale ktož by nemohl míti víry o prvním křtu, kterýž činil v nevědomie, a učinil [by] podlé toho rozumu, jestliže nenie první křest v pravdě, a aby se jemu stalo podlé rozkázánie pána Krista na odpuštěnie hříchuov a obnovenie Ducha Svatého, jakož tomu písma apoštolská učie: Kteřížkoli pokřtěni sú v Kristu Ježíši, v smrti jeho pokřtěni sú a s ním pohřbeni sú skrze křest v smrti, [nebloudíl by]. A tak křest jest na to, aby mrtví byli hřiechu a živi Bohu, a člověk znaje se od své mladosti, a jakž muož pomněti, že byl mrtev Bohu a živ hřiechu, a nemoha naděje míti o těch, ktož ho křtili, by byl křest v pravdě pro jich mrtvú vieru a modlitbu nevzáctnú Bohu a [pro] slova toho, ktož jej křtil, neužitečná, bez pravdy, a sám ovšem nevěda o křtu, než když [by] došel rozumu, srozuměl [by], že se křtie, i zvěděl, že se také křtil (ale byť k němu v pravdě přistoupil, z tisíce nevíme jest-li jeden z lidu vuobec, aby jeho moc měl k úžitku spasenie): a takový věda, že sú apoštolé křtili lidi rozumné v letech, jakž které přivedli k víře pána Krista a naučili těm všem věcem zachovávati, kteréž jim koli přikázal pán Kristus, těmi příčinami pro lepší ujištění povolání svého, [mohl by] obnoviti sobě křest v přijetie dověřenie v smrti Krista Ježíše a očištěnie krví jeho a obnovenie Ducha Svatého, aby v dobrém svědomí slúžil jemu, věře hřiechom odpuštěnie; takový pak křest těmi příčinami nenie blud, ani hřiech, neb není proti písmu svatému. By pak i první v pravdě křest byl a on o něm nevěděl příčinami napřed pověděnými, držíme, že jest k dobrému. Neb se tu děje hřiechuov vyznání a dověřenie slibuom božiem a úmluva s Kristem Ježíšem, aby ji držel, již ne sobě živu býti, ale jemu, jenž za něho umřel. A při tom dějí se modlitby všech s dověrností za něho a on se dověří tomu, že jemu prospěje skrze Krista Ježíše k životu věčnému. Také není proti víře lidem těm křtíti se, ješto sú vpravdě křesťané, přijemše Ducha Svatého, pro naplnění rozkázání Krista Ježíše k životu věčnému. Neb když on sám se křtil od Jana, řekl: Sluší nám všelikou spravedlnost naplniti. A tak má každý člověk křtíti se u vodě, leč by beze lsti nemohl dojíti. ...
     (Šestý list k mistru Rokycanovi, 1469; Akty JB, svazek první, Brno 1915, str. 67)