6. Konsensus při realizaci. Zájmy, cíle, kompromis

        Jedním z rozhodujících předpokladů úspěchu při zavádění jakýchkoli změn v systému, závislém na chování a jednání lidí, je jejich souhlas a podpora (popř. apriorní neodmítnutí) navrhovaných změn. To se týká podle mého názoru všech v současnosti transformovaných systémů, a tedy i systému školského. (Viz kap. 11.)

        Rozdílnost skupinových i osobních zájmů a cílů je nezbytné překonat společnou vůlí ke kompromisu, postaveném na odbornosti, toleranci a morálce - i odvaze uznávané hodnoty prosazovat. Jde v daném případě o skutečné (nikoli proklamované) postoje lidí. Zdůrazňuji skutečném proto, že především v minulosti jsme mohli být svědky ne zcela přehledné situace v manifestování individuálních a skupinových postojů v konkrétních situacích. Motivy pro podporu či odmítnutí zaváděných změn nemusí být ani v současnosti zcela průhledné a jednoznačně identifikovatelné. Rád bych ale poukázal na celosvětově známé problémy, související s uplatňováním počítačové techniky, potíže pramenící např. z existenčních obav (věk, nezvládnutí problematiky). Naznačené problémy byly identifikovány právě v této oblasti, existuje o tom poměrně bohatá literatura.{Na druhé straně to možná bylo impulsem ke vzniku často složitého, ale uživatelsky laskavého (user friendly) softwarového vybavení počítačové techniky (např.McIntosh, ale nejen - v zásadě lze mluvit o pohodlnějších informačních technologiích, což pomohlo - spolu s generační výměnou - většinu potíží eliminovat.}

        Lze tedy konstatovat, že je nezbytné ještě před podniknutím realizačních kroků (transformace systému) dosáhnout konsensu všech zúčastněných (táhnout za jeden provaz). To podle mého názoru platí i pro řešitelské týmy, které změny navrhují. Zdá se, že jakýkoli návrh lze zpochybnit bez ohledu na jeho kvalitu, zpochybnění s následným odmítnutím pak je záležitostí spíše jakéhosi "hlasování" než racionální argumentace. Obecně známé požadavky na členy řešitelských týmů (vedle odborných předpokladů také sociálně psychologické atd.) vystupují v případě změn ve školském systému daleko ostřeji mj. i proto, že ve školství působí odborníci různých i nepříbuzných oborů (neuvažujeme-li jisté možnosti jednotícího vlivu pedagogiky jako věd. disciplíny), kteří se ke změnám vyjadřují s větší či menší mírou kompetence (ať již z hlediska věcného nebo regionálně ovlivněného).

        Dále je zřejmé, že jakékoli změny, mající dopad na mimořádně rozsáhlý školský systém nemohou být řešeny na poli jedné vědní disciplíny (často je bohužel interdisciplinární přístup jen proklamován, vstup jiných disciplín do řešení problémů blokuje např. jiný pojmový aparát, odlišné metody atd.). Přesto se ale domnívám, že naznačené překážky jsou snáze odstranitelné, než různá rezidua osobních i skupinových aversí, na něž dále upozorňujeme, rezidua, která mohou (na základě racionálních příčin) ovlivnit jak atmosféru spolupráce řešitelů tak i jejich výsledky a vlastní realizaci návrhů, projektů, řešení. V dalším textu níže poukazuji pouze v přehledu na obrovskou varietu vlivů, které navození konsensu mohou ovlivnit, dále pak jen ve stručnosti tyto vlivy naznačuji, protože existují a nelze je nebrat v úvahu.

        Dosažení skutečného konsensu, je-li vůbec reálný, považuji za limitující faktor všech prováděných změn (nejenom pokud se týká problému subordinačních informací), závisí na společné vůli ke kompromisu.

 


Tabulka období od roku 1945 dosud, ve kterých docházelo ke změnám hodnot sociálních skupin, k výraznější meziskupinové mobilitě :
 
A)
B)
C)
D)
E)
F)
G)
H)
I)
J)
a: 
1945		 b: 
1948		 c: 
48/60		 d: 
60/68		 e: 
1968		 f: 
68/75		 g: 
75/85		 h: 
85/89		 i: 
1989		 j: 
89/..
 

Pro použití s níže uvedenou tabulkou :

- malá písmena = od roku (od roku v uvedeném období) - x = před r.1945

- velká písmena= do roku (do roku v uvedeném období)

        Tabulka možné příslušnosti k sociální skupině, která měla shodný nebo blízký společný názor na vývoj a stav společnosti v daném období:

        V návaznosti na výše uvedenou tabulku můžeme identifikovat více sociálních skupin jen v souvislosti s dobou vstupu a výstupu ze sociální skupiny (např.:xD = od r. před r.1945 do roku v období1960-68). Je zřejmé, že v průběhu života přísluší lidé v různých obdobích k různým skupinám, jejichž hodnotový systém přijímají či odmítají, (z nichž odchází dobrovolně nebo nedobrovolně s různou mírou postihu, případně výhod). Rozhoduje o tom nepochybně vývoj osobnosti v čase.
 
 

xA, xB, xC, xD, xE, xF, xG, xH, xI, xJ 
aB, aC, aD, aE, aF, aG, aH, aI, aJ   
bC, bD, bE, bF, bG, bH, bI, bJ     
cD, cE, cF, cG, cH, cI, cJ       
dE, dF, dG, dH, dI, dJ         
eF, eG, eH, eI, eJ           
fG, fH, fI, fJ             
gH, gI, gJ               
hI, hJ                 
iJ                  

V tabulce můžeme identifikovat mnoho sociálních skupin podle posunů oficiálně uznávaných hodnot,jež byly příjímány nebo odmítány.
 

K tabulce (podněty pro další úvahy):
a) Okolnosti vstupu do sociální skupiny:

b) Okolnosti opuštění sociální skupiny:

c) Důsledky vstupu nebo příslušnosti k sociální skupině:

d) Důsledky příslušnosti nebo opuštění sociální skupiny Poznámka:

Kritérium "příznivosti" je a bylo i v minulosti závislé
1.příznivé na nadřazených kritériích morálních
2.neutrální
3.nepříznivé


        Výše uvedené tabulky nevypovídají nic o konkrétních skupinách, ani o jejich základním vztahu ke zřízení existujícímu v létech 1948-89, vypovídají jen o rozsáhlé členitosti, která se přirozeně násobí stupněm manifestace příslušnosti k té které skupině (např.politické straně). I tato manifestace (projev) mohla být skutečná, nebo zdánlivá (maska). Významnější jsou zřejmě konkrétní důsledky jednání individua či skupiny. Mohli bychom přirozeně pokračovat ve výčtu různých možných kombinací, násobících varietu příslušnosti obyvatel k té které skupině v jednotlivých obdobích (věk, rodinný či třídní původ, příbuzenstvo, vzdělání, profese atd.)

Stimulace pro vstup či opuštění té které sociální skupiny (záměrně se ani nepokoušíme je vyjmenovat) byla značně variabilní, byla selektivně pozitivní i negativní.Uveďme několik rámcových příkladů pro orientaci: Bezvýhradně poslušní byli odměňováni jak morálně (řády), tak materiálně (zejména), a to různými formami (možnost zastávat pracovní funkce i bez příslušné kvalifikace - např. vysokoškolským učitelem bez maturity, známé "rychlokvašky", možnost vstupu dětí do škol "ve zvláštním režimu", možnost nákupů ve vybraných prodejnách, nadstandardní lékařská péče atdatd. Je nutno konstatovat, že pro ty, kdo " vybočili ", čekalo opuštění skupiny (ať již dobrovolně či nedobrovolně). Šlo vždy o to, kdo ve hře zůstane a kdo zůstat nesmí.

Perzekuce měla různé formy i intenzitu, např.:

        Politická (věznění, nucené práce včetně zařazení při vojenské službě)

        Ekonomická (ztráta majetku, nemožnost pracovat podle kvalifikace)

        Postih dětí (nepřijetí do školy ani do učeb.poměru,posílání nadaných dětí do fabrik pro vylepšení kádrového profilu (kde byli traumatizováni a stavěni proti svým rodičům (kulakům,kapitalistům), nuceni k "angažovanosti", za což byli nebo spíše nebyli doporučeni ke studiu (Ministerstvo školství dokonce v tom smyslu vydalo směrnici.)

        Postih rodiny a příbuzných (při emigraci nebo styky s příbuznými v zahraničí). Důsledky: rozvraty rodin, rozvraty hodnotových systémů, přetvářka (kdo nebyl v pionýru či svazu mládeže, popř. rodiče v KSČ, ten neměl šanci). Zajímavé je, že děti nejvyšších prominentů režimu ani členy různých politických seskupení být nemuseli, přesto měli možnost volby své životní dráhy (vč.studia v zahraničí - Oxford, Harvard ap.) Jejich špičkové vzdělání je nutné využívat bez předsudků, stejně tak jako děti "třídního nepřítele" dříve, ani oni nemohou za své rodiče - situace je až příliš analogická minulosti před čtyřiceti léty. Sebereflexe na všech úrovních je asi nezbytná. Pro racionální spolupráci nezatíženou různými rezidui.

        Mimo úvahy nemohou přirozeně zůstat ani nově se tvořící zájmové skupiny, lobby atp., různé vazby minulé i současné atp., které počty dále násobí. Nepřehlédnutelné jsou i globálně působící vlivy (7).

        Rozhodně se nepokouším dělat sociologickou analýzu minulého období (ať již by problematika byla sebevíc zajímavá). Jde zde o to, že reálně žijí vedle sebe lidé jako jednotlivci i skupiny, mající různou sociální zkušenost, reálné animozity, neuspokojené aspirace, pocity ublížení, zmaru, strachu, nedůvěry atd. I přes tyto vyjmenované překážky je nutné dosáhnout konsensu, racionálně spolupracovat ve prospěch celku.

        Za podmínku úspěchu transformace školství pokládám právě vytvoření zmiňovaného konsensuálního prostředí. K tomu podle mého názoru přispěje především vzájemná informovanost a pochopení, jistota, že změny, které máme provádět, i současně respektovat nová pravidla, jsou lepší než ta dosavadní, že však nejsou neměnná. Prvním krokem k tomu je bezpochyby znalost a dostupnost demokraticky přijatých zákonů a z nich vyplývajících dalších norem nyní platných.

        Je nezbytné usilovat o to, aby nepsané normy, které suspendují v některých případech demokraticky přijaté zákony byly nahrazeny nepsanými normami chování, které jsou se zákony v souladu. To je nepochybně i jeden z cílů školství.
 

1