V jednom malém městečku žil byl starý senilní psychopat. Již
     neměl  sílu  k  mučení  malých  chlapečků  a  ani  pohled na
     rozřezané lidi mu nepůsobil  takové potěšení jako před lety.
     Byl tak stár, že už ani  neudržel moč. Žil v jedné zemljance
     na vysokém kopci poblíž  bezejmené řeky, která tekla odnikud
     nikam. Byl sám a postupně ho přestával bavit život.
     Až  jednoho  dne  se  po  cestičce  drápal dolů mladý hošík.
     Tvářil  se  iniciativně  a  koukal  po  mouchách,  co létaly
     z hovna  na  hovno  podezřele   nízko.  Tu  zpoza  popelnice
     vyskočil psychouš Franta v celé své kráse a zvolal:
     "Stůj krte !"
     Krtek se zastavil a zprasil.
     "Chceš bombónek  blbečku ?" zeptal se  Novotňáka.
     "Ehum nemam,  ehh moc muhhuuhh  penězzzz" odvětil prasokrtek
     Novotňák.
     "Pak  tě  ale  musím  vykastrovat"  rozhodl  se  Franta  a s
     nešťastným výrazem svázal prasokrtka  psím zubem. Když došel
     do  sklepa.  Vytřepal  krtka  z  pytle  ven  a ten, poslušen
     starobylých pudů, si ukousl své genitálie.
     "Tak  a nyní  mi budeš  dojit mých  osmnáct prasat"  pronesl
     spokojeně Psychouš  a típl cigaretu o  krtčí hřbet. Prasokrt
     se slastně zachvěl  a z tlamičky mu vypadl  jazyk. Pomalu se
     skutálel na zem a zaplácl holubí lejno.
     "Jak  roztomilé.."  prohlásil  rozjařeně  psychoš  a potěšen
     rozpadem krta se vykálel na jeho hlavu. Tu vlétla do hangáru
     prasoloď a psychoš postrčil krta se slovy:
     "Prasátka, krte !"
     Krt  byl  nadšen  novým  úkolem   a  spěšně  se  zakousl  do
     prasolodě,    která   začala    močit   na    trávník   před
     transformátorovou  stanicí.  Jde  mu  to  dobře, pomyslel si
     psychoš, měl  bych ho oholit. Prasokrt  se mezitím prokousal
     až  k  tlustému  střevu,  obezřetně  jej  překousl a podojil
     osmnáct  malých prasátek  přikovaných k  zábradlí prasolodi.
     Psychoš  si  spokojeně  pobrumlával  a  s  nadšením sledoval
     hbitého krta. Ten se zavrtal  až po ocásek do řiti prasolodě
     a zpíval melancholické odrhovačky. Když bylo dojení u konce,
     krt  vylezl  nosním  otvorem  v  pravé  ploutvi  a  radostně
     kvíknul.  Hned na  to  se  celá prasoloď  zachvěla, prasokrt
     vypadl na zem  a sledoval, jak se loď  majestádně vykálela a
     odlehčená se vzdalovala k masokombinátu.
     Psychoš byl velice hrdý na svého nového krta. Nechal mu tedy
     oholit kůži na lebce a  zarazil do ní praporek s vymalovaným
     hakenkrajcem. Krt  se otřásl hrdostí a  zdechl. Psychoš ho s
     láskou hodil do popelnice, zarazil hlavu do záchodové mísy a
     spokojeně usnul.

Zpet na predchozi stranu. ˙